Tančík vz. 33 – nejhorší tank v historii českých dějin, který byl k smíchu

V roce 1930 se Československu podařilo zakoupit tři exempláře tanku Carden-Loyd Tankette a s nimi i licenci na výrobu. Češi využili příležitosti vylepšit britskou konstrukci a provedli vlastní podíl změn na světelných systémech, jejichž výsledkem byly čtyři prototypy.

Tančík vz. 33 bylo malé obrněné bojové vozidlo, které v počtu 70 kusů přijala do své výzbroje prvorepubliková Československá armáda. Stejně jako u ostatních tančíků se jednalo o slepou uličku ve vývoji obrněných vozidel, a ani české tančíky vz. 33 se příliš neosvědčily.

Začátky

Když ty při testech nedopadly dobře, přišly na řadu další změny. V letech 1931 až 1933 se vozidla vyvíjela díky zvýšené pancéřové ochraně, lepšímu uspořádání vnitřního prostoru, lepšímu přehledu o situaci a dodatečné palebné síle. Po provedení úprav bylo vozidlo v říjnu 1933 oficiálně přijato do služby jako „Tančík vz. 33“. Byla objednána série sedmdesáti kusů postavených podle novějšího českého standardu.

Cena byla stanovena na 131 200 Kč za kus. Přestože mělo být prvních 40 kusů dodáno do konce roku 1933, dodávky se opozdily a Poldi Kladno nejprve dodala pancéřové plechy špatné kvality. Prvních deset kusů armáda převzala 6. února 1934 a poslední desítku 11. října 1934.

V letech 1934–1936 sloužily především při výcviku a jako přechodná výzbroj tří nově zřizovaných pluků útočné vozby, které čekaly na dodávky nových lehkých tanků. Vojenské cvičení v roce 1934 ukázalo, že tančíky nejsou schopné společných operací s lehkými tanky a i když operuje skupina složená pouze z několika tančíků, efektivitě brání nedostatečná vzájemná komunikace, omezená pouze na praporkové signály a troubení na čtyřhlasé sirény. Vzhledem ke špatnému výhledu z vozidla se příliš nehodily pro průzkum a pro boj proti obrněným vozidlům byly špatně vyzbrojené. Tančíky také trpěly vysokou poruchovostí.

Od roku 1934, poté co získala od armády povolení k exportu, ČKD neúspěšně nabízela tančíky vz. 33 do zahraničí, do Argentiny, Brazílie, Bolívie, Estonska, Litvy, Švédska, do Jugoslávie, ale i do Číny a Persie (dnešní Írán). Do cizích služeb se ale dostal jen jediný kus jako výše zmíněný dar perskému šáhovi.

Specifikace

Tč vz. 33 byl typický tančík. Bylo to pásové vozidlo s pancéřovou korbou bez věže. Podvozek tvořila čtyři pojezdová kolečka o průměru 340 mm s gumovými obručemi, spojená po dvou do pojezdových vozíků odpružených listovými péry. Vpředu bylo hnací kolo, vzadu na prodloužené traverze napínací kolo. Jako pohon tančíku byl použit čtyřválcový automobilový motor Praga ANH o objemu 1950 cm³ a výkonu 31 koní při 3000 ot./min. Převodovka pocházela z nákladního vozu Praga AN a měla čtyři stupně pro jízdu vpřed a jeden vzad a byla doplněna redukcí pro jízdu v terénu. Nádrž měla objem 50 litrů.

Kompletní převodová skříň byla převzata z nákladního automobilu Praga AN. Převodovka byla planetová a měla čtyři rychlostní stupně vpřed a jeden vzad, doplněna byla redukcí v samostatné skříni před diferenciálem, která usnadňovala jízdu v terénu. Rychlost nedosahovala více než 18 km/h.

Rozměrově měl tančík délku 2,7 metrů, šířku 1,75 metrů a výšku 1,45 metrů. Vozidlo zevnitř řídila dvoučlenná posádka. Vnitřní podmínky byly vzhledem k celkové velikosti vozidla stísněné. Celková hmotnost činila 2,5 tuny. Čelní pancíř měl sílu 12 mm, zatímco boky, zadní plochy a žaluzie chladiče byly silné 8 mm. Stěny nad motorem, skosená stěna na přídi a sklopené stěny kryjící hlavy posádky měly sílu 6 mm. Podvozek a blatníky měly sílu 5 mm. Strop a poklopy vstupů byly silné 4 mm.

Osádku tvořili řidič a střelec. Řidičovo místo bylo v pravé části korby. Po jeho pravici byl kulomet ZB 26, který ovládal lankem. Střelec ovládal druhý kulomet ZB 26, který byl před ním na kruhové lafetě s odměrem 60°. Vezená zásoba munice byla průměrně 2500 ks nábojů 7,92 x 57 mm. Na rozdíl od původních tančíků Carden-Loyd byla munice vezena uvnitř bojového prostoru korby a ne ve schránkách v zadní části vozu.

Podle archivních materiálů se při zhotovování nátěrů maskování vozidel objevují barevné skvrny v délce 25 až 100 cm a šířce 5 až 40 cm. Pro armádu byly požadovány tři odstíny barvy: žlutá, hnědá a listová.

Nasazení

Jediným bojovým nasazením tančíků bylo nasazení několika třívozových čet, jako posil pěších jednotek bojujících proti Freikorpsu, v oblastech henleinovských povstání a v březnu 1939 při obraně Podkarpatské Rusi proti Maďarům. Žádný z nich zde nebyl ztracen.

Po vzniku protektorátu Čechy a Morava používala německá armáda 40 ukořistěných Tč vz. 33 jako výcviková vozidla (většinou zůstaly na území Protektorátu). Třicet kusů si ponechal Slovenský stát v obrněném praportu Martin, ale v roce 1940 byly tančíky odsunuty k výcviku. Po vypuknutí Slovenského národního povstání byla část strojů nasazena u protipartyzánských jednotek a během povstání je zaznamenán i jejich pohyb v rukou povstalců a Wehrmachtu.

Špatná pověst

Tančíky ve službě naprosto zklamaly, nehodily se ani k průzkumu ani k podpoře útočící pěchoty nebo jezdectva vzhledem k nízké palebné síle. Samozřejmě ani boj s obrněným protivníkem nepřicházel vůbec v úvahu. V našich končinách měl špatnou pověst. Byl velice poruchový, malý a k smíchu. Byl proto přezdíván i jako plecháč nebo sardinka. Za to modernější verze tančíku slavila úspěchy v Persii, Rumunsku a Švédsku. Třeba se Čechům někdy podaří vyvinout tank, který nebude k smíchu.

Zdroj: tvd.im, armedconflicts.com, Wikipedia, militaryfactory.com