Existoval nebo ne? Odkud se vzal mýtus o jednorožci?

Jednorožec je jedním z nejznámějších mýtických stvoření, často zobrazovaný jako bílý kůň se spirálovitým rohem vyrůstajícím z čela. Není těžké si koně s rohem představit a po většinu historie tohoto mýtického tvora si lidé mysleli, že skutečně existuje, píše server Live Science. Odkud se však tento mýtus vzal?

Představy o jednorožci pocházejí z období civilizace v údolí Indu (asi 3300 až 1300 př. n. l.) v jižní Asii, která zahrnovala části dnešního Afghánistánu, Pákistánu a Indie. Na pečetích z tohoto období se objevuje boční profil něčeho, co vypadá jako kůň s jedním rohem. Podle muzea Svatého Neotse v Anglii však tato vyobrazení pravděpodobně představovala tura (Bos primigenius), dnes již vyhynulého divokého vola.

Podle Amerického přírodovědného muzea v New Yorku pocházejí čínské písemné popisy asijského jednorožce již z doby kolem roku 2700 před naším letopočtem. Tento „jednorožec“ byl zřejmě kombinací různých zvířat a měl tělo jelena, ocas vola, pestrobarevnou nebo šupinatou srst připomínající draka a roh (nebo rohy). Navzdory fyzickým odlišnostem byli asijští jednorožci popisováni jako vyhýbavá a samotářská stvoření, stejně jako v pozdějších evropských záznamech.

• 

Kde se poprvé objevil?

První zmínka o jednorožcích v západní literatuře pochází ze 4. století př. n. l. Lékař a historik Ktésiás zapsal vyprávění indických cestovatelů a popsal divoké osly velikosti koně s bílým tělem, modrýma očima, červenou hlavou a vícebarevným rohem dlouhým asi 0,5 metru. Ktesiův jednorožec pravděpodobně vycházel z popisů více zvířat, například divokých oslů a indických nosorožců (Rhinoceros unicornis).

Chybné překlady pomohly jednorožce proměnit z matoucích složených zvířat v majestátní bílé tvory. Ve třetím století před naším letopočtem učenci překládající Bibli z hebrejštiny do řečtiny převzali hebrejské slovo „re’em“, pravděpodobně název pro tura, a změnili ho na řecké slovo monokeros, což znamenalo jeden roh, který se používal pro nosorožce. Z tohoto slova se později stalo unicornus v latinských překladech řecké Bible a unicorn v anglických verzích latiny, jak uvádí Merriam-Webster. Jednorožec se tak stal biblickým zvířetem spojovaným s Ježíšem Kristem a čistotou.

• 

Marco Polo v hlavní roli

Italský cestovatel Marco Polo zjistil, že příběhy o jednorožcích neodpovídají skutečnosti, když ve 13. století cestoval po Asii a poprvé spatřil něco, o čem si myslel, že je to jednorožec . „S oblibou žijí v bahně a v blátě,“ napsal. „Na pohled je to odporná bestie, která se v žádném případě nepodobá tomu, co si myslíme a říkáme v našich zemích.“

Polo popsal, že zvíře má velký černý roh, srst jako buvol a nohy jako slon. Dnes se všeobecně uznává, že jednorožec, kterého Polo viděl, byl nosorožec. Ve středověku námořníci a obchodníci přivezli na evropské trhy kly narvala (Monodon monoceros) a prodávali je jako rohy jednorožce. Narvalové jsou ozubené velryby z Arktidy. Samci narvalů mají vyčnívající zub dlouhý 2 až 3 m, který se podobá rohu.

Evropané neměli jednotný popis toho, jak by měly rohy jednorožců vypadat, než se začalo s narvalími kly obchodovat. Poté, co se kly dostaly na středověké trhy, byly podle rohy jednorožců téměř vždy popisovány jako dlouhé, bílé a spirálovité, stejně jako narvalí kly.

Studie z roku 2004 publikovaná v časopise European Journal of Archaeology uvádí, že narvalové byli ve středověku v Evropě většinou neznámí, i když někteří lidé je lovili a získávali jejich kly. „Jednorožec je dobře znám ve středověké obrazové a písemné kultuře, zejména ve čtrnáctém a patnáctém století, zatímco absence narvalů v západoevropském umění a myšlení je zarážející,“ napsal autor studie.

Narvalové sice skutečně existovali, ale většina lidí o nich neslyšela, takže kly pomáhaly posilovat pověsti o bájných jednorožcích, kteří sice nebyli skuteční, ale běžně se v ně věřilo. V 18. století mezi Evropany rozšířená víra, že jednorožci skutečně existují, vytratila. Nikomu se totiž nepodařilo najít skutečné zvíře, které by odpovídalo popisu jednorožce.

Zdroj: livescience.com