Američané nechápou tohle české pečivo. V Americe by pekaře zavřeli do vězení

V některých věcech se s cizinci prostě neshodneme. Co nám připadá jako samozřejmost, považují jinde za podivnost. A to platí i u pečiva. Jedna nenápadná česká klasika se totiž v zahraničí dočkala nepochopení – a místy i lehkého zděšení. Zatímco my po ní saháme téměř každý den a dáváme si ji ke všemu možnému, v Americe by podle některých komentujících za její podobu nejspíš pekaře poslali rovnou za mříže.

Narazili jsme na příspěvek v jednom zahraničním diskusním fóru, kde Američan v nadsázce napsal, že „za něco takového by u nás pekaře zavřeli do vězení“. Reagoval tím na fotku obyčejného českého pečiva. Překvapilo ho, že se vůbec něco takového prodává. Tvrdil, že to vypadá jako den starý kousek bez chuti, suchý, gumový. A také říkal, že kdyby mu to někdo podal ke snídani, myslel by si, že jde o vtip. Pro nás přitom naprostá klasika.

Česká každodenní klasika

V České republice jde o naprostou stálici. Rohlík, jak ho známe, hladký, bílý, měkký a mírně křupavý, je pro mnoho lidí synonymem snídaně nebo rychlé svačiny. Každý Čech jich sní v průměru tři až šest týdně, a i přes nárůst zájmu o zdravější varianty pečiva je klasický rohlík stále nejoblíbenější volbou. Nejčastěji si ho Češi dávají právě k snídani, a to samotný, s máslem, nebo jako základ chlebíčku.

Podle údajů z obchodních řetězců jsou nejvyhledávanější rohlíky bez posypu, tedy bez máku, kmínu nebo soli. Tyhle „čisté“  verze vedou u zákazníků napříč republikou, s největší oblibou na západě Čech, v Praze a na Moravě.

Čísla mluví jasně

Ročně se v Česku prodá více než 4,5 miliardy rohlíků. Jen pekárny společnosti Penam jich ročně upečou kolem 670 milionů. Spotřeba navíc výrazně stoupá před svátky, například o Vánocích se prodá až o 40 % víc rohlíků než běžně. Mnoho lidí si je nakupuje do zásoby a zamrazuje, aby měli zásobu i během svátečního volna.

I když se čím dál víc zákazníků zajímá o vícezrnné nebo celozrnné pečivo, klasický bílý rohlík zatím zůstává na vrcholu. Hlavně z důvodu, že je levný a lidé jsou na něj jednoduše zvyklí.

V čem je rohlík tak výjimečný

Na první pohled působí rohlík jednoduše, a možná právě proto si ho tolik lidí v zahraničí neumí zařadit. Z hlediska složení ale představuje typické „prázdné kalorie“. Je vyrobený z vysoce zpracované bílé mouky, která je zbavená otrub i klíčků. Chybí v ní vláknina, zdravé tuky i minerály. Výsledkem je pečivo, které rychle zasytí, ale brzy po něm přijde další hlad.

Přestože odborníci na výživu jeho konzumaci dlouhodobě kritizují, Češi na něj nedají dopustit. Pro spoustu lidí je rohlík jakousi vzpomínkou na dětství, svačiny ve škole nebo jednoduché večeře u televize.

Americké chutě jdou jiným směrem

Ve Spojených státech je situace zcela odlišná. V tamních obchodech dominují jiná pečiva, často měkká, sladká a především balená. Američané jsou zvyklí na toastový chléb, bagely, muffiny, koblihy, vafle a další sladké druhy. Tvrdší nebo stárnoucí pečivo je pro ně nepředstavitelné, stejně jako konzumace samotného suchého pečiva bez náplně nebo omáčky.

Běžnou součástí americké snídaně bývá opečený toast, podávaný s máslem, džemem nebo burákovým máslem, palačinky s javorovým sirupem, vafle, vejce se slaninou, případně slané sendviče. Chléb nebo pečivo má obvykle jen podpůrnou roli, také je vždy měkké, často i nasládlé. Proto je pro ně český rohlík nejen neznámý, ale i chuťově zvláštní.