Z 400 metrového mrakodrapu se nebezpečně drolí beton a obyvatelé města se bojí jeho zřícení
Sledovat v Google Zprávách
Mrakodrap 432 Park Avenue se měl stát klenotem „Billionaires’ Row“ a ikonou moderního New Yorku. Svou výškou přes 426 metrů patří mezi nejvyšší rezidenční budovy světa, navrhl jej uruguayský architekt Rafael Viñoly jako jednu z prvních supervysokých a extrémně štíhlých „pencil towers“. Minimalistický betonový grid, volně plovoucí interiéry bez pilířů a obří okna, to všechno mělo být ukázkou nové estetiky luxusu, čistoty tvaru a moderního inženýrství.
Jenže už několik let po dokončení se ukázalo, že vizuální dominanta jaksi nestačí na garanci dlouhé životnosti ani komfortu obyvatel. Majitelé bytů začali řešit poruchy výtahů, neustálý hluk, houpání budovy při větru i prosakující vodu ze stropů. Objevily se technické potíže s mechanikou a nejnovější obavy z drolícího se betonu jsou další hrozbou pro bezpečnost celé stavby. Stavební inženýr Steve Bongiorno varuje: „Hrozí, že budou odpadávat kusy betonu a okna se začnou uvolňovat. Nelze používat výtahy, mechanické systémy postupně selhávají, spoje potrubí se začínají rozpadávat a všude bude prosakovat voda. Budova se stane neobyvatelnou.“
Co je příčinou těchto problémů?
Právě štíhlost a extrémní výška stavby znamenají, že konstrukce je citlivá na dynamické zatížení: vítr, výkyvy teplot, opakované vibrace, ale i na vlastní tíhu betonu v kombinaci s relativně malým prostorem pro tlumení pohybů. Technici varují, že nadměrné namáhání může vést ke vzniku mikrotrhlin, z nichž se postupně drolí beton v některých segmentech fasády. Nejde jen o estetickou vadu, odpadávající fragmenty z výšky stovek metrů představují reálné riziko pro chodce i provoz pod budovou. Navíc se objevují zprávy o uvolňování okenních segmentů, což by při silném větru mohlo znamenat katastrofu v celé „luxusní čtvrti“ v srdci Manhattanu.
Hlavní problém „pencil towers“ obecně spočívá ve velmi nízkém poměru šířky k výšce (až 1:15!) při skromné základně, což komplikuje stabilizaci konstrukce a dlouhodobou údržbu použitého železobetonu. Používají se ultrapevné třídy betonu a pokročilé tlumicí prvky, ale i ty mají své limity. Při změnách počasí nebo nenadálém technickém problému může docházet k situaci, kdy technické systémy selhávají – výtahy se zasekávají, potrubí praská v tlakových spojích a okenní tabule vinou pohybu konstrukce ztrácejí stabilitu. Prosakující voda je důsledkem mikrotrhlin v nosných částech, z nichž se postupně uvolňuje sraženina a začínají degradovat železné armatury.
Potíže s budovou nejsou jen momentálním incidentem
V posledních sezónách se častěji objevují stížnosti na poruchy výtahů, v jednom případě musela být uzavřena část společných prostor kvůli odpadlému kusu stropního betonu. Město New York kvůli bezpečnostnímu riziku zintenzivnilo technické kontroly mrakodrapu a řeší jak další životnost stavby, tak případnou možnost její neobyvatelnosti. Kromě designové prestiže tak narůstají náklady na údržbu a riziko kolapsu některých vnitřních systémů.
Původně ukázka světového luxusu se tak může stát varováním pro nové generace developerů: Domy podobného typu musí počítat nejen s technickými finesami, ale i s reálnými limity materiálů, následky vibrací i extrémních povětrnostních vlivů. Při selhání byť jen jednoho klíčového mechanismu – výtahu, potrubí, nebo zasklení – je ohrožen provoz celé budovy i bezpečnost okolí. 432 Park Avenue je proto nejen dominantou newyorských panoramat, ale nyní také odstrašující připomínkou toho, jak tenká je hranice mezi inženýrskou odvahou a realitou všedních dní.
Zdroje: rastelli.com, world-architects.com, parametric-architecture.com
