V okolí Černobylu zmutovali vlci. Díky radioaktivitě jsou nyní mnohem silnější a získali nečekanou evoluční výhodu

Když v roce 1986 explodoval černobylský jaderný reaktor, vytvořil kolem sebe tisíc čtverečních kilometrů radioaktivní zóny vyloučení – místo tak nebezpečné, že jej lidé museli navždy opustit. Jenže zatímco člověk zde nemůže přežít, příroda si našla cestu.

A nejvýmluvnějším symbolem této překvapivé proměny se stali vlci, kteří v radioaktivní pustině nejen přežívají, ale přímo vzkvétají. Vědci nyní odhalují, že tito „mutanti“ prošli fascinující evolucí: Jejich geny se přizpůsobily smrtící radiaci a daly jim nečekanou výhodu. Odolnost proti rakovině.

Z mrtvé zóny rezervace žijící vlastním životem

Přestože Černobyl zůstává synonymem jaderné apokalypsy, dnes je to paradoxně jedna z nejbohatších přírodních rezervací v Evropě. Bez lidí se do opuštěných měst a lesů vrátili losi, jeleni, divocí koně Převalského, rysi a především vlci. Studie ukazují, že vlčí populace je zde až sedmkrát hustší než v okolních nenavázaných oblastech. Jak je to možné? Odpověď leží v jejich DNA.

Revoluční výzkum: Vlčí krev odhaluje tajemství

V roce 2014 se biologové z Princetonu v čele s Dr. Carou Loveovou vydali do srdce černobylské zóny. Opatrně odchytili místní vlky, nasadili jim speciální obojky s GPS a dozimetry měřícími radiaci v reálném čase a odebrali krevní vzorky. Výsledky prezentované na konferenci Společnosti pro integrativní a srovnávací biologii jsou fascinující: Vlci jsou denně vystaveni více než 11 miliremům radiace – to je hodnota šestkrát vyšší, než je bezpečný limit pro člověka. To by u většiny savců vedlo k devastujícím nádorům a brzké smrti. Černobylští vlci však nejenže přežívají, ale jsou zdraví a plodní.

Geny proti rakovině: Evoluce v přímém přenosu?

Laboratorní analýza vlčí krve odhalila klíčové jevy. Imunita vlků se nápadně podobá imunitě lidí podstupujících radiační léčbu rakoviny. Jejich těla se naučila lépe detekovat a ničit abnormální buňky. Vědcům se podařilo identifikovat konkrétní oblasti vlčího genomu, které se vyvíjejí mimořádně rychle. Tyto oblasti obsahují geny spojené s protinádorovou imunitní odpovědí a odolností vůči rakovině. Jde o geny, které u lidí ovlivňují schopnost těla bojovat s nádory.

„Zjistili jsme, že nejrychleji se vyvíjející oblasti genomu u černobylských vlků jsou v genech, o kterých víme, že hrají roli v protinádorové imunitní odpovědi u savců,“ vysvětluje spoluautor výzkumu Shane Campbell-Staton pro NPR. Jinými slovy: Silný selekční tlak radioaktivity vedl k přirozenému výběru jedinců s geny, které jim poskytují výhodu v boji proti rakovině. Ne že by vlci nedostávali rakovinu vůbec, ale jejich těla ji dokáží lépe zvládnout a přežít, aby předali své supergeny potomkům.

Vlci nejsou jediní, kdo se v Černobylu přizpůsobil. Studie odhalily, že černobylští psi mají odlišné genové varianty než psi jen o deset kilometrů dál, včetně genů spojených s „opravou DNA“ a imunitou. Půdní červi si vyvinuli vyšší toleranci k radiaci a u některých druhů ptáků a hlodavců byly pozorovány změny v oxidačním stresu a antioxidační ochraně.

Naděje pro lidstvo: Vlci pro boj s rakovinou

Největší vzrušení z výzkumu černobylských vlků nespočívá jen v pochopení evoluce. Jejich „supergeny“ představují reálnou naději pro lidskou medicínu. Většina výzkumu rakoviny u lidí se zaměřuje na mutace, které riziko rakoviny zvyšují (jako gen BRCA u rakoviny prsu). Geny černobylských vlků jsou jiné – jsou to geny ochranné, které zvyšují šance na přežití. Vědci z Princetonu již spolupracují s onkology, aby zjistili, zda by podobné geny nebo mechanismy mohly být využity k vývoji nových léků nebo terapií pro pacienty bojující s rakovinou. Vlci z mrtvé zóny tak možná jednoho dne pomohou zachraňovat lidské životy.

Síla života v srdci katastrofy

Příběh černobylských vlků je mocným mementem o nezdolnosti života. V srdci jedné z nejhorších ekologických katastrof v dějinách nejenže příroda přežila, ale začala psát novou kapitolu evoluce. Radioaktivita, která je pro nás smrtící, se stala motorem přirozeného výběru, který vlkům dal nečekanou evoluční výhodu. Jejich schopnost odolávat rakovině je fascinujícím důkazem adaptability života a zároveň slibným příslibem pro budoucnost lékařské vědy. Černobylská zóna, místo spojované se smrtí, se tak stala neplánovanou laboratoří života, která nám ukazuje, že i v nejtemnějších místech může vzniknout naděje.