Práce v roce 2025: Jak se změnila pracovní doba, čerpání dovolené a povinná přestávka na oběd?
Pracovní právo v roce 2025 přineslo řadu změn, které ovlivňují organizaci pracovní doby, pravidla čerpání dovolené a poskytování přestávek na oběd. Pojďme si tedy shrnout, co se změnilo a jaká pravidla platí v těchto klíčových oblastech.
Od ledna 2025 se výrazně zvýšila možnost samorozvrhování pracovní doby. Zaměstnanci mohou, za předpokladu písemné dohody se zaměstnavatelem, sami rozhodovat o tom, kdy a jak budou odpracovávat své hodiny. Tento model, který byl dříve dostupný pouze pro pracovníky na home office, se nyní vztahuje i na zaměstnance pracující přímo na pracovišti.
Zásadní podmínkou je vyrovnávací období, které zaměstnavatel stanoví na 26 nebo 52 týdnů. Během tohoto období musí zaměstnanec odpracovat sjednaný počet hodin. Například pokud zaměstnanec odpracuje jeden týden 50 hodin, následující týden může pracovat jen 30 hodin.
Tento model poskytuje větší volnost a umožňuje lepší sladění pracovního a osobního života. Zaměstnavatel si však může dohodu kdykoliv jednostranně zrušit s patnáctidenní výpovědní lhůtou. Samorozvrhování pracovní doby přináší benefity hlavně zaměstnancům s rodinnými povinnostmi nebo těm, kteří preferují variabilní rozvrh práce.
Čerpání dovolené: Pořád podle hodin
Zákonný nárok na dovolenou zůstává na minimální hranici čtyř týdnů ročně, avšak čerpání dovolené od roku 2021 probíhá výhradně podle hodin. Tento způsob vykazování zjednodušuje výpočty nároku při změně úvazku nebo u nerovnoměrně rozvržené pracovní doby.
Například zaměstnanec s pravidelně stanovenou týdenní pracovní dobou 40 hodin má nárok na 160 hodin dovolené ročně. Pokud během roku změní úvazek, nárok se automaticky přepočítá na základě odpracovaných týdnů. Tento systém vychází z novely zákoníku práce a zajišťuje spravedlivější přístup.

Novinkou od roku 2025 je možnost čerpat dovolenou ve zkráceném rozsahu, nejméně však v polovině délky směny. Zaměstnavatel může také určit povinné termíny dovolené, například během provozních odstávek. Tato úprava se ukázala jako přínosná hlavně v odvětvích, kde je nutné přesně koordinovat provozní kapacity.
Dovolenou si zaměstnanec může naplánovat i v rámci flexibilního rozvrhu práce, což umožňuje lepší plánování volného času. Čerpání dovolené se však musí přizpůsobit potřebám zaměstnavatele, pokud jde o zajištění provozu.
Přestávka na oběd
Povinná přestávka na oběd zůstává zakotvena v zákoně. Zaměstnavatel je povinen poskytnout přestávku na jídlo a oddech v trvání minimálně 30 minut nejpozději po 6 hodinách nepřetržité práce. U mladistvých se tato lhůta zkracuje na 4,5 hodiny.
Pokud charakter práce neumožňuje přerušení provozu, musí zaměstnavatel zajistit přiměřenou dobu na oddech a jídlo, která se započítává do pracovní doby a je placená. Týká se to například řidičů, hasičů nebo obsluhy nepřetržitých provozů.
Přestávky mohou být rozděleny na více částí, ale alespoň jedna musí mít minimální délku 15 minut. Na začátku a konci pracovní doby se přestávky neposkytují. Bezpečnostní přestávky, které jsou povinné v některých odvětvích, například v dopravě, se mohou se standardní přestávkou na jídlo částečně překrývat, což přináší vyšší efektivitu plánování pracovního času.
Zajímavostí je, že v některých nepřetržitých provozech, kde nelze práci přerušit, přestávka na jídlo probíhá během výkonu práce. Zaměstnavatel musí v takovém případě zajistit podmínky, aby zaměstnanec mohl jíst a odpočívat přímo na pracovišti. Tento čas je považován za odpracovaný a je tedy placený.
Nepřetržitý odpočinek mezi směnami
Další změnou je úprava doby nepřetržitého odpočinku mezi směnami. Za běžných okolností musí zaměstnanec mít minimálně 11 hodin odpočinku mezi směnami, avšak výjimečně může být tato doba zkrácena na 6 hodin, například v případě havárií nebo mimořádných událostí. Tento odpočinek musí být následně zaměstnanci nahrazen v následujícím pracovním dni.
Co česká praxe?
I když změny v roce 2025 nejsou revoluční, přispívají k větší flexibilitě na pracovním trhu. Zároveň důraz na zákoníkem dané povinnosti, jako je poskytování přestávek a spravedlivé čerpání dovolené, zajistí zaměstnancům lepší podmínky.
Výraznou změnou je možnost samorozvrhování pracovní doby, která může být přínosná jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele. Důležité bude, jak budou firmy tyto změny aplikovat v praxi a jak se nová pravidla osvědčí v dlouhodobém horizontu. Zajištění rovnováhy mezi pracovními povinnostmi a osobním životem zůstává hlavní výzvou pracovního práva v České republice.