Vědci pod oceánem vyvrtali a vytáhli dosud nejdelší kus zemského pláště. Z podmořské hory, poblíž „ztraceného města“

Vědci vyvrtali historicky nejhlubší vzorek horniny ze zemského pláště, který pronikl do hloubky 1,2 km v oblasti Středoatlantického hřbetu, kde se rozprostírá mořské dno.

V tomto místě, které je bohaté na hydrotermální vývěry, vznikají interakcí mezi plášťovými horninami a mořskou vodou chemické látky důležité pro život. Předchozí pokusy o navrtání plášťových hornin vynesených na povrch v hlubokém moři dosáhly pouze do hloubky 201 metrů – ne dost hluboko na to, aby bylo možné pátrat po organismech, jako jsou teplomilné bakterie, které by mohly sídlit hlouběji, uvedl Gordon Southam, geomikrobiolog z University of Queensland v Austrálii a spoluautor nové studie popisující vzorek jádra. Informuje portál Livescience.

„Pokaždé, když vrtaři vytěžili další část hlubinného jádra, odebral mikrobiologický tým vzorky ke kultivaci bakterií, aby zjistil hranice života v tomto hlubokém podpovrchovém mořském ekosystému. Naším konečným cílem je zlepšit naše chápání vzniku života a definovat potenciál života mimo Zemi.“ Sdělil Southam.

Skalní jádro může také odpovědět na otázky týkající se pohybu pláště, uvedl Johan Lissenberg, geochemik z University of Cardiff ve Velké Británii. „Z hornin, které vybuchují v oceánských sopkách, víme, že plášť má mnoho různých ‚příchutí‘,“ řekl Lissenberg. Tyto „příchutě“ jsou různá složení hornin, která pocházejí z recyklace tektonických desek do nitra Země.

S novým vzorkem pláště „se můžeme skutečně pokusit zjistit, jaké příchutě máme a v jakém měřítku se liší,“ řekl Lissenberg, „a pak rekonstruovat, jak se tyto různé kousky pláště tavily a jak pak migrovaly směrem k povrchu.“

Výzkumníci z Joides Resolution mezi plži a trubénky měli neuvěřitelné štěstí.

Tým zatím zjistil, že místo vertikálního pohybu se taveniny zřejmě pohybují šikmo, po šikmé, nakloněné dráze směrem k povrchu, uvedl Lissenberg.
Jádro bylo vyvrtáno v rámci Mezinárodního programu pro objevování oceánů v roce 2023. Výzkumníci na palubě výzkumné lodi JOIDES Resolution vrtali do Atlantického masivu, části Středoatlantského hřbetu, kde se oceánské dno rozevírá a plášťové horniny vystupují na povrch. Navrtané místo se nacházelo poblíž „Ztraceného města“, hydrotermálního ventilového pole přeplněného úlovitými a věžovitými strukturami, které uvolňují do oceánu metan a vodík. Z těchto molekul žije řada mikroorganismů, které podporují společenstva malých bezobratlých živočichů, jako jsou plži a trubénky.

Podle Lissenberga je plášťová hornina křehká a má tendenci se rozpadat a zasekávat vrtáky, ale tým měl pozoruhodné štěstí.

„Z nějakého důvodu se plášťové horniny v naší lokalitě vrtaly jako sen,“ řekl. „Byl to naprosto neuvěřitelný pohled.“

Tým začal z díry vytahovat neporušené úseky o délce až 5 m. Celkem vytáhli souvislý záznam z více než 70 % jádra o délce 1,13 km.
Nasbírali dvakrát více vzorků než se očekávalo. William Brazelton, mikrobiolog z Utažské univerzity dodal, že mikrobiologický tým během dvouměsíčního vrtání téměř 24 hodin denně rozbíjel skály kladivy.

„Téměř nepřetržitý výtah až do hloubky 1,2 km poskytuje vynikající příležitost dokumentovat vztahy mezi mikrobiální diverzitou, početností a aktivitou v závislosti na hloubce a teplotě, včetně teplot blížících se mezní hranici pro život,“ uvedl Brazelton.

Zdroj: Livescience