Nebýt druhé světové války, tak má dnes Rusko možná létající autobusy

V SSSR probíhal výzkum létajícího křídla, kterému říkali létající autobus, píše web Russia beyond.

Mělo z něj být něco jako levný létající autobus, ale druhá světová válka tento projekt navždy pohřbila. Ve 30. letech 20. století sovětští inženýři experimentovali s vytvořením „bezocasých“ letadel a strojů se schématem „létajícího křídla“. Výsledkem byl letoun označen jako KHAI-3.

Inženýři se tehdy domnívali, že by se z takových malých letadel mohly stát „létající autobusy“. Masová a levná letecká doprava, kterou by mohli volně využívat lidé. Proto SSSR nařídil leteckým konstruktérům po celé zemi vytvořit kluzák, který by byl schopen přepravit až 1 tunu nákladu nebo deset cestujících průměrnou rychlostí 120 km/h.

KHAI-3

Technicky vypadal KHAI-3 následovně. 12 sedadel pro cestující bylo uspořádáno za sebou ve dvou řadách. Každý cestující byl umístěn v jakési kapsli nebo kokpitu.

Samotný trup je vyroben podle klasického schématu „létajícího křídla“, přičemž posádka, užitečné zatížení, palivo a vybavení letadla jsou umístěny uvnitř hlavní konstrukce křídla.

KHAI-3 byl přitom dlouhý jen 5,8 metru a jeho motor měl výkon pouhých 110 koní. S plným nákladem dvou tun tak mohl letoun letět rychlostí pouze do 130 kilometrů za hodinu.

• 

Osud letadla

Zkoušky prvního prototypu KHAI-3 byly naplánovány na září 1936. Letoun vykazoval dobrou stabilitu a ovladatelnost při plném letovém zatížení.

Závěr komise o KHAI-3 byl pozitivní, ale bylo rozhodnuto stroj zdokonalit a zesílit. Dát do něj další motor a upravit drak, aby se zvýšila ovladatelnost letounu.

Kvůli nedostatku financí a problémům v ekonomice byl projekt odložen na lepší časy. Pak ale začala druhá světová válka a vedení země nebylo schopno realizovat stavbu této masové osobní letecké dopravy pro běžné občany.

Zdroj: rbth.com