Dobývání Marsu na úkor lidského zdraví? Zemi hrozí další rána
Vliv uhlíkových emisí při zvýšeném počtu startů do vesmíru by mohl opět ohrozit ozónovou vrstvu, píše web Astronomy.
Když americký podnikatel, inženýr a filantrop Elon Musk založil v roce 2002 společnost SpaceX, představoval si na Marsu skleník, jenž svojí podobou připomínal ten, který byl zobrazen v kasovním trháku Marťan z roku 2015. Brzy se fantazie tohoto odhodlaného podnikatele rozrostla z malého botanického experimentu ve vizi soběstačného marťanského města. Ve svém projevu na 67. mezinárodním astronautickém kongresu řekl: „Dějiny se budou rozdvojovat do dvou směrů. Jedna cesta je, že zůstaneme na Zemi navždy, a pak dojde k nějaké události, při níž vyhyneme. Alternativou je stát se vesmírnou civilizací a multiplanetárním druhem, což je, doufám, že se mnou budete souhlasit, správná cesta.“
S vymíráním na Zemi se počítá
Ačkoliv Musk později upřesnil, že událost vymírání, o níž se zmiňuje, může nastat za tisíciletí, nebo dokonce až za miliardy let, podmínky na Zemi jsou již dnes pro člověka stále nebezpečnější. Smrtící vlny veder, nedostatek potravin a přírodní katastrofy jsou jen některá z nebezpečí, která nám hrozí v souvislosti s pokračujícím oteplováním planety. Planeta Mars má však zatím ještě velmi daleko k tomu, stát se životaschopným alternativním domovem pro nás. Jedna z mnoha logistických nočních můr, které by marťanští kolonisté museli překonat, je příliš vysoká koncentrace oxidu uhličitého (téměř 96 %, na planetě Zemi je to 0,04 % – pozn. red.).
Vesmírné operace společnosti SpaceX mají nepopiratelně velký dopad na naši planetu. To, co by nás mělo trápit, je fakt, že rakety spalují petrolej. Emise oxidu uhličitého z kosmických startů by mohly mít na klima mimořádně velký vliv. Důvodem je jeden konkrétní produkt raketového pohonu: černý uhlík. Tyto malé kousky krystalických atomů uhlíku velmi dobře pohlcují sluneční světlo. Na zemském povrchu představuje černý uhlík ze spalování nafty, uhlí a dřeva hrozbu pro životní prostředí a veřejné zdraví, zejména v rozvojových zemích. Ve vyšších vrstvách atmosféry jsou jediným zdrojem černého uhlíku raketové motory a vědci již léta varují, že tyto emise mohou mít nepředvídatelný vliv na klima.
Hrozivá díra přímo nad Antarktidou
V roce 1985 představila skupina vědců zabývajících se atmosférou děsivý satelitní snímek! V ozónové vrstvě stratosféry (vrstva atmosféry nacházející se ve výškách průměrně 10 až 50 km nad mořem – pozn. red.) přímo nad Antarktidou byla zející díra. Viníkem byla skupina chemikálií, kterým se říká freony, načež v průběhu následujícího desetiletí byly tyto extrémně nebezpečné chemikálie odbourány, aby došlo k obnově ozonové vrstvy.
Cestování do vesmíru by však mohlo nás a naše zdraví opět ohrozit. Černý uhlík je vynikající skleníkový plyn – vynikající v tom smyslu, že velmi dobře pohlcuje sluneční světlo a přeměňuje ho na teplo. Když rakety prolétají horními vrstvami atmosféry, zvyšují teplotu ve svém okolí. V současné době je startů do vesmíru příliš málo na to, aby se tento efekt výrazně projevil. Je zde však riziko toho, že soustavné starty na Mars by mohly představovat problém.
Zdroj: astronomy.com