Za tyto dělnické profese se v Česku platí zlatem: Nejšikovnější si vydělají až 250 000 Kč měsíčně

Montérky, svářečka, řezání kovu na první pohled nic výjimečného. Přesto se mezi dělnickými profesemi najdou obory, které mají do šedého stereotypu daleko. Řemeslo, které kombinuje technickou zručnost, kreativitu a schopnost pracovat na vlastní triko, může být nejen smysluplné, ale i velmi lukrativní.

Lidé, kteří ovládají tuhle specializaci a navíc si dokážou vybudovat jméno, dnes patří mezi žádané odborníky. Nejde přitom o žádnou korporátní práci z kanceláře, řeč je o fyzické profesi, která v sobě nese prvky umění i podnikání. Ti nejlepší si díky zakázkám pro soukromé klienty i veřejný prostor vydělají tolik, že by jim to leckterý ajťák mohl závidět.

I svářečství může být umění

Profese svářeče si většina lidí spojí s fabrikou, montážní linkou a běžnou zakázkovou výrobou. Jenže existuje i méně známá, zato mnohem exkluzivnější varianta, umělecký svářeč. Tihle lidé nesvařují potrubí nebo konstrukce hal, ale vytvářejí originální sochy, designové instalace, brány, zábradlí i veřejné umění, které stojí na náměstích nebo ve sbírkách movitých klientů. Práce je to náročná, vysoce specializovaná, ale právě proto velmi dobře placená.

Umělecké svářečství spojuje řemeslnou zručnost s tvůrčím myšlením. Svářeč často pracuje podle vlastního návrhu, kombinuje různé druhy kovů, používá specifické techniky a výsledné dílo musí být nejen technicky precizní, ale i vizuálně působivé. Takové zakázky vznikají na míru, často měsíce dopředu, a jejich cena se může vyšplhat až na statisíce korun.

Na volné noze i s vlastní značkou

Ti, kteří to s profesí myslí vážně, si po čase často založí živnost, postaví vlastní dílnu a pustí se do podnikání naplno. Pracují pod svým jménem, budují si vlastní portfolio, prezentují se na sociálních sítích a často spolupracují s architekty, interiérovými designéry nebo veřejnými institucemi. Díky tomu si mohou vybírat zakázky, stanovovat si vlastní ceny a posouvat hranice svého oboru.

Právě forma OSVČ jim umožňuje dosahovat výdělků, které nejsou v klasickém zaměstnání vůbec reálné. Pokud má svářeč jméno, umí dobře odhadnout cenu práce, ví, jak jednat s klienty a nebojí se tvořit odvážně, může si vydělat i přes 150 000 korun měsíčně. Ti nejlepší si ale říkají o částky mezi 200 a 250 tisíc korunami a klienti jim je rádi zaplatí.

Zručnost nestačí, důležitá je i výbava

Na druhou stranu to není cesta bez nákladů. Kvalitní vybavení jako svářečka, brusky, materiál nebo ochranné pomůcky může stát stovky tisíc korun. Navíc se umělecký svářeč neobejde bez průběžného vzdělávání a rozšiřování kvalifikace, protože každý materiál se chová jinak a nové technologie i postupy se neustále vyvíjejí.

Důležitou roli hraje i osobní přístup. Kdo dokáže naslouchat klientovi, nabídnout originální řešení a doručit výsledek s přesahem, má náskok před konkurencí. A i když se jedná o dělnickou profesi, platí tu víc než kde jinde, že styl, vkus a cit pro detail jsou klíčem k úspěchu.

Jejich díla denně vídáme

Příběhy některých svářečů jsou inspirativní. Jsou to lidé, kteří začínali jako klasici ve fabrice, ale časem se osamostatnili a proměnili svou práci v životní projekt. Jejich díla dnes zdobí veřejná prostranství, vily, restaurace nebo firemní interiéry. Někteří z nich vystavují i v galeriích, jiní spolupracují se zahraničními klienty a rozšiřují svůj vliv mimo český trh.