Tohle české jídlo umí jen česky nad 50 let. V Německu za recept nabízejí vilu s bazénem

Češi mají na talíři poklad, za který by někteří Němci dali i vilu s bazénem. Toto jídlo je v české kuchyni naprostou klasikou. V rodinách se dědí z generace na generaci. Mladší ročníky se ho sice snaží napodobit, ovšem jen starší kuchařky ho dokážou dochutit tak, jak to má podle tradičních receptů být. Výsledek? Dokonalá harmonie chutí, kterou milují i zahraniční turisté.

Někteří návštěvníci z Německa po návratu domů psali na cestovatelské fóra, že by za recept klidně dali svou vilu s obrovským bazénem. Bylo to psáno samozřejmě v nadsázce, ale potvrzuje to, jak moc je knedlo-vepřo-zelo i v jiných zemích oblíbené. Tento pokrm patří k české gastronomii stejně neodmyslitelně jako třeba pivo, houby nebo svíčková. Když se ho naučíte připravovat správně, lidé u stolu budou mlčet, přidávat si a jen blaženě přivírat oči.

Hlavní roli hraje šťavnaté maso

Maso musí mít dokonale křupavou kůrku. Knedlíky se musejí rozplývat v ústech a zelí by mělo být tak akorát kyselé. Tajemství správného dochucení si starší generace předávají jako cenný poklad. Základem úspěchu je správná příprava. Maso, ideálně krkovice nebo plec, se musí dobře nasolit, opepřit, potřít česnekem a posypat kmínem. Pak se pomalu peče, aby zůstalo šťavnaté a křehké.

Zelí, ať už bílé nebo červené, potřebuje na dochucení svůj čas. Stačí pouze sůl, kmín, cukr a trocha octu. Starší kuchařky po padesátce ale přidávají i různé tajné přísady, které dělají právě tu jejich verzi nepřekonatelnou. Některé přidají trochu bílého vína, jiné špetku skořice. Některé rodiny dokonce do zelí strouhají půlku sladšího jablka.

Knedlíky? Ty by se měly připravovat zásadně domácí. Výsledkem jsou nadýchané a měkké bochánky, rozhodně žádná tuhá hmota. Připravují se z hrubé mouky, mléka, vajec, droždí a nakrájených housek. Těsto se nechá vykynout a poté se knedlíky vaří ve vroucí vodě, kde získají svou typickou strukturu.

Jak to dělaly naše babičky

Starší generace kuchařek moc dobře ví, že nejde jen o suroviny, ale také o postup a pečlivost. Třeba maso se nesmí péct na vysokou teplotu, jinak bude suché. Pomalu pečené vepřové s pravidelným podléváním je klíčem k úspěchu. Podobně je to s knedlíkem. Správně vykynuté těsto a přesné načasování vaření jsou rozhodující. Pokud je knedlík ve vodě jen krátce, bude uvnitř syrový, pokud tam bude moc dlouho, rozvaří se a bude mazlavý.

Němci českou kuchyni milují

Zahraniční turisté, především Němci, si českou kuchyni zamilovali natolik, že si ji po návratu domů chtěli hned uvařit sami. Dopadá to ale mnohdy špatně. Místo knedlíků používají brambory, maso se jim vysuší a zelí mají tak moc kyselé, až se jim křiví ústa. Když pak přijedou do Česka a ochutnají „to pravé“, nešetří chválou. Proto se občas na diskuzních fórech objevují jejich nadšené reakce. Vepřo-knedlo-zelo je zkrátka jídlo, které z české kuchyně zbožňují nejvíc.

V Praze dokonce existuje hned několik tradičních restaurací, kde si turisté už dopředu rezervují místo, aby mohli toto jídlo ochutnat. Není tak divu, že se pak v recenzích objevují nadsazené komentáře o tom, že by lidé za dokonalý recept klidně dali svou vilu. Některé věci zkrátka chutnají nejlépe tam, kde vznikly. „Tohle jídlo milujeme. Kdykoliv jedeme do Prahy, hned si ho musíme dát na oběd. Škoda, že ho neumíme doma takto připravit,“ objevilo se například v jedné cestovatelské diskuzi u fotografie s vepřo-knedlo-zelo.

Moderní pokusy o vylepšení

Přestože klasika je nenahraditelná, některé moderní restaurace se snaží recept posunout dál. Například se používá pomalé pečení ve speciálním pekáči nebo vakuové vaření (sous-vide), které zajišťuje maximální šťavnatost masa. Experimentuje se také s bezlepkovou přípravou knedlíků, aby si jídlo mohli dopřát i lidé s intolerancí na lepek.

Vepřo-knedlo-zelo je více než jen pokrm. Je symbolem české kuchyně, rodinné tradice a skvělé chuti. Ačkoliv se může zdát jednoduché na přípravu, skrývá v sobě spoustu detailů, které ovlivňují jeho výslednou chuť. Není proto divu, že si ho Němci a další turisté zamilovali natolik, že by za recept dali vše, co mají – i když jen v nadsázce.