Prodavačka z Lidlu se mi svěřila, co dělají po zavíračce s prošlými potravinami. Otevřelo mi to oči a chci, aby to věděli všichni

Přemýšleli jste někdy nad tím, co obchodní řetězce dělají s prošlými potravinami? Okolo této otázky panuje řada fám. Jednou z nich je například i to, že se obchodníci snaží zákazníkům takové jídlo prodat za plnou cenu. Je tomu ale úplně jinak.

Možná se i vám někdy stalo, že jste si donesli z obchodu nějaký výrobek, po jehož rozbalení jste zjistili, že je zkažený. Anebo jste se na etiketě dočetli, že už je po datu minimální trvanlivosti. K tomu ale dochází jen výjimečně a rozhodně to obchodní řetězce nedělají naschvál. V případě, že se vám něco podobného stane, stačí s daným produktem zajít na prodejnu, kde jste jej zakoupili, ukázat účtenku a budou vám vráceny peníze.

Čas od času se mezi lidmi šíří fámy, že se prodejci prošlé či zkažené zboží snaží zákazníkům prodávat naschvál, aby na nich vydělali. To je ale samozřejmě nesmysl. Co se ale tedy s produkty, kterým vypršelo datum spotřeby či datum minimální trvanlivosti dělá? Možná budete překvapeni.

Minimální trvanlivost vs. datum spotřeby

V první řadě je třeba si říct rozdíl mezi datem spotřeby a minimální trvanlivostí. I když by se mnohým mohlo zdát, že jsou tyto dva termíny ve své podstatě stejné, je mezi nimi velký rozdíl.

Datum spotřeby se týká rychle se kazících potravin. Mezi ně patří například maso, šunky, salámy, hotová jídla nebo mléčné výrobky. Na obalech takových produktů je pak zpravidla uvedeno „spotřebujte do”. Výrobce tímto garantuje, že v případě, kdy je daný výrobek správně uskladněn, je bezpečný ke konzumaci právě do uvedeného data. Po jeho uplynutí byste jej měli nekompromisně vyhodit.

Na druhou stranu minimální trvanlivost se týká těch potravin, které nepodléhají rychlé zkáze. Tento termín tedy najdeme například na „suchých” produktech, jako jsou těstoviny, rýže, pečicí směsi, mouka anebo třeba i některé druhy baleného pečiva. Jakmile datum minimální trvanlivosti uplyne, potraviny jsou stále bezpečné ke konzumaci, avšak se může trochu změnit jejich chuť, vláčnost anebo třeba křupavost.

Co se prodá a co se vyhodí?

Jak už je tedy na základě zmíněných rozdílů jasné, všechny výrobky s datem spotřeby obchodní řetězce po jeho vypršení nekompromisně zlikvidují. Případně na zboží uvalí slevy několik dní před uplynutím data spotřeby, aby se minimalizovaly ztráty.

Podobně je tomu i u potravin s minimální trvanlivostí. Jakmile se den, kdy jídlo „projde”, blíží, můžete takové výrobky najít v k tomu určených regálech, kde jsou k zakoupení ve velkých slevách. V případě obchodního řetězce Lidl například ve třicetiprocentních až padesátiprocentních slevách.

Jídlo na dobré účely

Jakmile jsou pak produkty s minimální trvanlivostí prošlé, k zakoupení už v drtivé většině supermarketů nejsou. Rozhodně se ale nevyhazují, neboť prodejci nepodporují plýtvání jídlem. Namísto toho jsou prošlé potraviny poskytovány buď zcela zdarma či jen za symbolickou cenu potravinovým bankám. Ty pak jídlo posílají dál. Například lidem v nouzi, do oblastí zasažených přírodními katastrofami anebo třeba válkou.

Ještě poměrně nedávno se však i prošlé potraviny likvidovaly. V Česku totiž platil zákon, dle kterého museli obchodníci v případě darování jídla zaplatit daň ve výši 15 %. Jakmile byla tato legislativa upravena, změnila se i politika toho, jak který řetězec s neprodaným zbožím nakládá.

V České republice daruje potraviny do potravinových bank například již zmíněný Lidl, Albert, Tesco, Globus anebo třeba Penny Market. Zamezení plýtvání jídlem je zkrátka velkým tématem. A někteří proti tomu zavedli různá opatření. Například v Penny Marketu se v pozdějších večerních hodinách už nesetkáte s velkým sortimentem pečiva. To může některým zákazníkům vadit, na druhou stranu se tím ale výrazně snižuje množství jídla, které by se pak muselo zlikvidovat.