Je mu teprve 14 let, použil 10 let starý fotoaparát a vyhrál nejvýznamnější soutěž v makrofotografii na světě
Sledovat v Google Zprávách
Teprve čtrnáctiletý Rithved Girish dokázal něco, co se nepovede ani řadě zkušených fotografů. V prestižní soutěži Close up Photographer of the Year zaujal snímkem, který nevznikl díky drahé technice, ale spíš díky trpělivosti a citu. Nakonec rozhodlo oko, ne vybavení.
Jak se vlastně stane, že teenager předběhne tisíce lidí z celého světa? Girish fotil v indické Kérale nenápadné bezžihadlové včely. Bez aranžování, bez zásahů. Prostě čekal. A čekal dost dlouho. Výsledkem je fotografie Guardians of the Hive.
Do soutěže letos dorazilo přes 12 tisíc snímků ze 63 zemí. Porota nehleděla jen na to, co je hezké na první pohled. Důležitá byla i technika, schopnost vyprávět a taky pochopení toho, co se na snímku vlastně děje. Právě tohle často rozhodne.
Starý fotoaparát, nový pohled
Možná trochu překvapí, že nepoužil nic extra moderního. Fotil na zhruba deset let starou digitální zrcadlovku Nikon D850. To je typ fotoaparátu s optickým hledáčkem a zrcadlem, které převádí obraz do oka fotografa. Dnes už většina lidí sahá po bezzrcadlovkách, ale tady to očividně nehrálo roli.
Na výsledku je vidět, že technika sama o sobě nestačí. Důležitější bylo světlo, kompozice a správný moment. V makrofotografii rozhodují maličkosti, někdy fakt milimetry. Stačí drobný pohyb a ostrost je pryč, a snímek už nefunguje.
Včely, které většina lidí nikdy nevidí
Hlavním motivem jsou bezžihadlové včely, které žijí v tropech. Neútočí klasickým způsobem, ale svoje hnízda si chrání jinak. Třeba vytvářejí úzké vstupní trubice z pryskyřice a bahna, což není úplně běžný pohled. Právě tenhle detail se mu podařilo zachytit.
Tyhle včely jsou přitom pro přírodu dost zásadní. Organizace OSN pro výživu a zemědělství dlouhodobě upozorňuje, že víc než 75 procent plodin je závislých na opylování hmyzem. Bez něj by výrazně klesly výnosy třeba u rajčat nebo paprik, a to by byl problém.
Fotografie tak není jen hezká na pohled. Připomíná i něco důležitějšího. Jak moc jsme závislí na drobných organismech, kterých si často ani nevšimneme. A zároveň ukazuje, že jejich situace není úplně dobrá. Úbytek prostředí, pesticidy i změna klimatu jim dost komplikují život.
Trpělivost jako hlavní nástroj
Girish šel cestou, která dnes není úplně běžná. Nic nearanžoval, nepoužil žádné triky ani návnady. Do hnízda nijak nezasahoval. Jen čekal, až se všechno sejde tak jak má. Někdy to znamenalo hodiny bez výsledku, což není zrovna pohodlné.
Právě tím se ale jeho přístup liší. V makrofotografii se běžně používají různé zkratky, třeba skládání více snímků dohromady pro větší ostrost. On šel jinak. Spolehl se na jeden okamžik, který prostě vyšel.
Co si z jeho úspěchu odnést
Na tomhle příběhu je zajímavé, že má i docela praktickou rovinu. Ukazuje, že není nutné mít špičkové vybavení, aby člověk začal. Možná je důležitější naučit se dívat kolem sebe a vnímat detaily.
Pokud tě láká makrofotografie, začni klidně jednoduše. Najdi si místo kde je klid, pracuj s přirozeným světlem a hlavně nespěchej. To je asi to nejtěžší. Právě trpělivost často rozhoduje, jestli vznikne jen obyčejná fotka, nebo něco lepšího.
Girishův úspěch není jen o talentu. Je v tom i přístup, který dnes trochu mizí. V době kdy má každý k dispozici moderní techniku se ukazuje, že pořád rozhoduje člověk. A někdy stačí zpomalit a dívat se o trochu víc pozorně.
Zdroje: cupoty.com, fao.org, nationalgeographic.com, iefimerida.gr
