Vědci zjistili, že se na Marsu v oblasti Arabia Terra nacházela voda

Doktorand Ari Koeppel, člen týmu spolupracovníků z Northern Arizona University a Johns Hopkins University v USA, nedávno zjistil, že v oblasti Marsu zvané Arabia Terra byla kdysi přítomna voda, napsali na webu techexplorist.com.

Arabia Terra se nachází v severních zeměpisných šířkách Marsu. Toto starobylé místo, které v roce 1879 pojmenoval italský astronom Giovanni Schiaparelli, se rozkládá na ploše o něco větší než evropský kontinent. Arabia Terra obsahuje krátery, sopečné kaldery, kaňony a nádherné pásy hornin připomínající vrstvy sedimentárních hornin v Painted Desert nebo Badlands.

Na tyto vrstvy hornin a jejich vznik se zaměřil Koeppel se svým poradcem, docentem Christopherem Edwardsem z katedry astronomie a planetárních věd NAU spolu s Andrewem Annexem, Kevinem Lewisem a studentem Gabriellem Carrillem z Univerzity Johnse Hopkinse. Jejich studie s názvem „Drobný záznam pomíjivé vody na Marsu“ byla financována programem NASA Mars Data Analysis Program a nedávno byla publikována v časopise Geology.

„Konkrétně nás zajímalo využití hornin na povrchu Marsu k lepšímu pochopení minulého prostředí před třemi až čtyřmi miliardami let a toho, zda na povrchu mohly existovat klimatické podmínky vhodné pro život,“ řekl Koeppel. „Zajímalo nás, zda tam byla stabilní voda, jak dlouho tam mohla být, jaká mohla být atmosféra a teplota na povrchu.“

• 

Aby vědci lépe pochopili, co se stalo, že se vytvořily vrstvy hornin, zaměřili se na tepelnou setrvačnost, která definuje schopnost materiálu měnit teplotu. Písek s malými a sypkými částicemi rychle získává a ztrácí teplo, zatímco pevný balvan zůstane teplý ještě dlouho po setmění. Zkoumáním povrchových teplot byli schopni určit fyzikální vlastnosti hornin v jimi zkoumané oblasti. Mohli tak zjistit, zda je materiál sypký a eroduje, i když jinak vypadal jako pevný.

„Nikdo dosud neprovedl hloubkový výzkum tepelné setrvačnosti těchto skutečně zajímavých usazenin, které pokrývají velkou část povrchu Marsu,“ řekl Edwards.

K dokončení studie Koeppel použil přístroje dálkového průzkumu na oběžných družicích. „Stejně jako geologové na Zemi se díváme na horniny, abychom se pokusili vyprávět příběhy o minulých prostředích,“ řekl Koeppel. „Na Marsu jsme trochu omezenější. Nemůžeme jen tak jít na skalní výchoz a sbírat vzorky – jsme zcela odkázáni na data z družic. Na oběžné dráze Marsu je tedy několik družic a každá z nich nese několik přístrojů. Každý přístroj hraje svou vlastní roli při popisu hornin, které se nacházejí na povrchu.“

Prostřednictvím řady výzkumů využívajících tato dálkově shromážděná data se zabývali tepelnou setrvačností a také důkazy eroze, stavem kráterů a přítomností minerálů.

„Zjistili jsme, že tyto usazeniny jsou mnohem méně soudržné, než si všichni dříve mysleli, což naznačuje, že v tomto prostředí mohla být voda jen krátkou dobu,“ řekl Koeppel. „Pro některé lidi to tak trochu vycucává z prstu příběh, protože si často myslíme, že mít více vody po delší dobu znamená větší šanci, že tam v určitém okamžiku byl život. Ale pro nás je to ve skutečnosti velmi zajímavé, protože to přináší celou řadu nových otázek. Jaké podmínky mohly umožnit, aby tam po krátkou dobu byla voda? Mohly tam být ledovce, které rychle roztály? Mohl tam být systém podzemních vod, který pronikal ze země jen po krátkou dobu, aby pak opět klesl dolů?“

„K planetárním vědám jsem se dostal díky svému nadšení pro zkoumání světů mimo Zemi. Vesmír je ohromně velký, i Mars je jen špičkou ledovce,“ řekl Koeppel. „Ale Mars zkoumáme už několik desetiletí a v tuto chvíli máme obrovskou kumulaci dat. Začínáme jej studovat na úrovni, která je srovnatelná se způsoby, jakými jsme byli schopni studovat Zemi a to je pro vědu opravdu vzrušující doba co se týče zkoumání Marsu.“

Zdroj: techexplorist.com