Vědci zjistili, že lidé mají překvapivě vyvinutou schopnost slyšet ve vodě. Jak je to možné?
Člověk neskrývá překvapení nad zprávou, že člověk slyší pod vodou lépe než tuleň. K tomuto závěru dospěli autoři studie publikované v časopise Hearing Research.
Savci původně žili pouze na souši, ale v určitém okamžiku je něco přimělo vrátit se na pevninu. Dokonalým příkladem jsou tuleni, kteří sice mohou přežít na povrchu, ale tráví čas i pod vodou, kde si mohou hledat potravu. Zatímco skutečnost, že savci, kteří zůstávají na souši, slyší za těchto podmínek lépe než pod vodou, není nijak zvlášť překvapivá, další zjištění nového výzkumu v této oblasti mohou překvapit.
Lidé a tuleni
Výzkumný tým vedl Jakob Christensen-Dalsgaard z Univerzity jižního Dánska. Spolu se svými kolegy se rozhodl otestovat sluchové schopnosti člověka tím, že ho postaví proti jiným savcům. Experimentu se zúčastnilo sedm osob. Ukázalo se, že účastníci jsou nečekaně dobří ve slyšení zvuků pod vodou, vyrovnají se kormoránům a tuleňům, a dokonce je předčí, jak uvádí web Polar Journal.
Výzkumníci dospěli k závěru, že spodní hranice slyšitelnosti, tedy hladina zvuku, pod kterou lidské ucho nic neslyší, je o 26 dB nižší, než se předpokládalo v předchozích studiích. Jejich autoři předpokládali, že lidské ucho pod vodou funguje na základě tzv. kostního vedení. V tomto případě se očekává, že zvukové vlny rozkmitají lebku. Christensen-Dalsgaard a jeho kolegové prokázali, že rezonance v uzavřeném vzduchu ve středním uchu zesiluje zvuk a zvyšuje citlivost ucha. Podobná pozorování byla provedena u kormoránů, želv nebo žab.
Pokud bychom ovšem porovnávali skutečnou schopnost vnímat zvuky pod vodou, včetně určení jejich zdroje, lidé by pravděpodobně neměli s tuleni šanci. Důvodem je, že sluch není založen pouze na schopnosti vnímat zvuky, ale také na orientaci ohledně jejich původu. V tomto případě musí lidé pod vodou často fungovat „ve tmě“.
Fungování na souši je pro nás mnohem snazší
Na pevnině je situace zcela jiná. Za těchto podmínek jsme schopni určit směr zvuku s přesností na několik stupňů. Opakování pod vodou je mnohem obtížnější a chyba může být až 90 stupňů. Jaký je důvod tak velkého rozdílu? Jsme prostě přizpůsobeni reagovat na malé časové rozdíly mezi našimi ušima, které jsou způsobeny rychlostí šíření zvuku ve vzduchu. Ve vodě se šíří čtyřikrát pomaleji, což má vliv na časové rozdíly. To ukazuje, že miliony let evoluce nás přizpůsobily fungování na souši, nikoli pod vodou.
Zdroj: sciencedirect.com, polarjournal.ch