Proudění Atlantského oceánu do roku 2060 může zhroutit, říkají vědci z Kodaňské univerzity
Proudění v Atlantském oceánu se může do poloviny století zhroutit. S tímto vážným varováním přicházejí vědci z Kodaňské univerzity, kteří se domnívají, že do roku 2060 může v důsledku změny klimatu dojít k výraznému posunu teplot v Evropě a tropech.
Jejich výzkum předpovídá, že klíčové oceánské proudy, které jsou zodpovědné za vyrovnávání tepla a srážek na zeměkouli mezi tropickými a severoatlantickými oblastmi, by mohly přestat fungovat, pokud budou pokračovat současné emise skleníkových plynů. Tato předpověď je v rozporu s nejnovějšími závěry Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC).
Tyto proudy, oficiálně známé jako termohalinní cirkulace nebo atlantická meridionální převratná cirkulace (AMOC), jsou základním prvkem zemského klimatu od poslední doby ledové. Hrají zásadní roli při rozdělování tepla a chladu mezi severním Atlantikem a tropy. Údaje vědců, kteří se zabývají záznamy teplot oceánů za posledních 150 let, však s 95% jistotou naznačují, že tento systém se zhroutí mezi lety 2025 a 2095, s největší pravděpodobností kolem roku 2057.
„Zhroucení AMOC může mít velmi vážné důsledky pro zemské klima, například tím, že změní globální rozložení tepla a srážek,“ říká v univerzitním prohlášení Peter Ditlevsen, profesor výzkumného ústavu Univerzity v Kodani.
„Zatímco ochlazení Evropy se může zdát méně závažné, protože se otepluje celá zeměkoule a vlny veder se objevují častěji, toto vypnutí přispěje k většímu oteplení tropů, kde rostoucí teploty již způsobily náročné životní podmínky. Náš výsledek podtrhuje důležitost co nejrychlejšího snížení globálních emisí skleníkových plynů.“
Web StudyFinds uvádí, že jsou tyto předpovědi v rozporu s poslední zprávou IPCC, který považuje takovou drastickou změnu termohalinní cirkulace v tomto století za nepravděpodobnou.
Pozoruhodným aspektem tohoto výzkumu je pozorování „signálů včasného varování“, které naznačují blížící se nestabilitu oceánských proudů. Až doposud vývoj specializovaných statistických metod otevíral cestu k přesnějším předpovědím, kdy by k tomuto kolapsu mohlo dojít.
Tým pro své závěry využil teploty mořské hladiny z konkrétní oblasti severního Atlantiku, sledované od roku 1870 do současnosti. Tato data fungují jako „otisky prstů“, které svědčí o síle AMOC, ačkoli se přímo měří teprve posledních 15 let.
„Pomocí nových a zdokonalených statistických nástrojů jsme provedli výpočty, které umožňují spolehlivěji odhadnout, kdy s největší pravděpodobností dojde ke kolapsu termohalinní cirkulace, což se nám dříve nepodařilo,“ vysvětluje Susanne Ditlevsenová, profesorka na katedře matematických věd na Kodaňské univerzitě.
Historicky byly náhlé změny mezi současným stavem AMOC a zhrouceným stavem pozorovány během klimatických období doby ledové, což vedlo k drastickým změnám o 10 až 15 stupňů během jediného desetiletí. Naproti tomu současné trendy klimatických změn ukazují nárůst o 1,5 stupně během jednoho století.
Zdroj: StudyFinds, nature.com