Tato děsivě chytrá technologie právě odhalila 301 nových planet

Při pohledu do budoucna astronomové s nadšením sledují, jak strojové učení, takzvané hluboké učení a umělá inteligence (A.I.) zlepší průzkumy Vesmíru, píše server Inverse.

Jedna z oblastí, která z toho již těží, je hledání extrasolárních planet, kde se vědci spoléhají na algoritmy strojového učení, aby rozlišili slabé signály od šumu na pozadí. Vzhledem k tomu, že tento obor pokračuje v přechodu od objevování k charakterizaci, bude role strojové inteligence pravděpodobně ještě důležitější.

Vezměme si například vesmírný dalekohled Kepler, který během téměř deseti let své služby zaznamenal 2 879 potvrzených objevů (z celkového počtu 4 575 dosud objevených exoplanet). Po prozkoumání dat shromážděných dalekohledem Kepler pomocí nové neuronové sítě s hlubokým učením nazvané ExoMiner dokázal výzkumný tým v Amesově výzkumném středisku NASA odhalit dalších 301 planetárních signálů a přidat je k rostoucímu soupisu exoplanet.

Jak funguje ExoMiner?

Stejně jako všechny techniky strojového učení se i tato nová hluboká neuronová síť učí identifikovat vzory na základě dat, která jí byla poskytnuta. V případě ExoMineru jej výzkumníci z NASA Ames navrhli na základě různých testů a vlastností, které lidští odborníci používají k potvrzení přítomnosti exoplanet. V kombinaci se superpočítačem NASA (Pleiades) využívá tyto znalosti k rozlišení mezi skutečnými exoplanetami a různými typy „falešně pozitivních výsledků“.

ExoMiner byl speciálně navržen tak, aby pomáhal odborníkům, kteří prohledávají data získaná během kampaní Kepler a K2. Důvodem je metoda lovu exoplanet, kterou používá sonda Kepler a její nástupce, družice TESS (Transiting Exoplanet Survey Satellite). Ta spočívá ve sledování tisíců hvězd a hledání známek periodických poklesů jasnosti, které by mohly být způsobeny přechodem exoplanet před nimi (tzv. tranzitem) vzhledem k pozorovateli.

Tato technika, známá jako tranzitní metoda (tzv. tranzitní fotometrie), je dosud nejúčinnějším způsobem detekce exoplanet a představuje více než 75 % všech dosavadních objevů. Je však také zatížena značnou mírou falešně pozitivních výsledků, která může u systémů s jednou planetou dosahovat až 40 procent (na základě studie dat mise Kepler z roku 2012). Navíc je efektivní pouze u 10 % hvězdných systémů, protože aby byly tranzity viditelné, musí být vůči pozorovateli na okraji.

Zdroj: inverse.com