Sovětský radar Duga poblíž Černobylu: Jaký měl úkol a čím je tak tajemný?

Ruský datel. Příběh záhadného radaru Duga.

Od července 1976 do prosince 1989 byl na krátkovlnných vysílačkách po celém světě slyšet podivný zvuk. Signál byl mimořádně silný a okamžitě si ho všimli jak amatérští, tak profesionální radisté. Zvuk ovlivňoval dokonce i komerční odvětví a zařízení v domácnostech lidí. Šlo o opakující se klepání, které podle mnohých znělo jako datel nebo vrtulník. Přestože byl slyšet po celém světě a mnozí jím opovrhovali, skutečný zdroj hluku byl potvrzen až po pádu Sovětského svazu, píše web War history online.

I dnes zůstává mnoho informací kolem tohoto systému záhadou.

Ačkoli zdroj bude veřejně potvrzen až po několika letech, lidé z rozhlasové komunity již tehdy dospěli k závěru, že šum produkuje radar.

• 

Tento závěr se ukázal jako správný.

Zdrojem byl radar Duga, důležitá součást systému včasného varování Sovětského svazu pro detekci přilétajících raket. Anténa radaru Duga byla obrovská: 700 metrů dlouhá a 150 metrů vysoká. Navzdory této velikosti Sověti postavili dva, jeden poblíž dnes již opuštěného města Černobyl, který byl nazván DUGA-1, a druhý na Sibiři, nazvaný DUGA-2.

Radary byly chráněny vlastními systémy protivzdušné obrany, aby bylo zajištěno jejich přežití během konfliktu.

Černobylská anténa byla namířena na sever směrem ke Spojeným státům, o nichž se domnívali, že na ně s největší pravděpodobností vypálí mezikontinentální balistické rakety. Mezitím DUGA-2 na Sibiři chránila před raketami přilétajícími z východu. Čína a Japonsko měly v té době rostoucí ekonomiky a rostl i jejich vojenský potenciál, což SSSR znepokojovalo. DUGA-2 mohla také detekovat americké rakety přilétající z Tichého oceánu.

Zvuk slyšitelný na krátkovlnných vysílačkách byl charakteristický klepavý zvuk, který si vysloužil název „ruský datel“.

• 

Jak to fungovalo?

Každé stanoviště mělo vysílač a přijímač, které byly od sebe vzdáleny asi 65 kilometrů. Protože běžný radar vidí jen po horizont, radar Duga tento problém obešel tím, že se jeho signál odrážel od ionosféry, což mu umožnilo vidět až za horizont. K tomu je zapotřebí nesmírně výkonný vysílač. Systém Duga byl schopen vysílat s výkonem 10 MW.

Cílem systému bylo odhalit útok během prvních dvou až tří minut po odpálení rakety.

Sověti experimentovali s radary včasného varování již nějakou dobu před uvedením systému Duga do provozu. První prototyp systému byl pojmenován Duga, což znamená „oblouk“, a tento název se přenesl i na později dokončené radary.

Tento dřívější systém byl umístěn na jižní Ukrajině a údajně dokázal odhalit starty raket na kosmodromu Bajkonur vzdáleném 2500 kilometrů. Druhý prototyp byl schopen detekovat starty raket až v Tichém oceánu.

• 

Záhada ruského datla

Když se v roce 1976 začaly signály ozývat, byly okamžitě slyšet po celém světě. Signál byl tak neuvěřitelně silný, že rušil komerční leteckou a lodní dopravu, civilní komunikaci a dokonce narušoval televizní vysílání. To vyvolalo tisíce stížností.

Jak již bylo zmíněno, nikdo neznal přesný zdroj zvuku, ale odborníci rychle zjistili, že se musí jednat o radarový systém.

Systémy Duga byly samozřejmě mimořádně přísně střeženým tajemstvím. Po zahájení vysílání se radioamatérům i NATO podařilo triangulovat polohu radarů uvnitř Sovětského svazu. Mnoho zemí si na krátkovlnné odposlechy stěžovalo SSSR, ale ten jejich existenci popíral. Dokonce i sovětské mapy uváděly místo jako dětský tábor.

Ačkoli lidé znalí rádií věděli, že ruský datel je nějaká forma radaru, mezi veřejností se začaly šířit konspirační teorie. Objevovaly se myšlenky o ovládání mysli a počasí, jiní se obávali, že signál zničí mozkové buňky.

V Černobylu se měl používat až do chvíle, kdy v jeho blízkosti došlo k jaderné katastrofě, kvůli níž ho Sověti uzavřeli.

Zdroj: warhistoryonline.com