Populární izraelský samopal Uzi z poloviny minulého století nese české stopy a stále slouží

Letmý pohled na slavný samopal Uzi okamžitě vyvolá mnoho vzpomínek. Okamžitě rozpoznatelný samopal se stal synonymem Izraelských obranných sil a v 80. letech minulého století se také objevoval ve všech možných filmech i hudebních videoklipech. Populárnímu izraelskému samopalu se věnuje server 19fortyfive.com.

Izrael musel od svého založení, v roce 1948, bojovat se spoustou potíží. Izraelci používali různé ruční zbraně, které obdrželi od jiných zemí. Do boje brali i civilní pušky a brokovnice. Potřebovali ale něco malého a výkonného, co by novým vojákům umožnilo efektivní výcvik v krátkém čase.

To vzal v úvahu Izraelec Uziel Gal (vlastním jménem Gotthard Glass), veterán z arabsko-izraelské války v roce 1948. Narodil se v roce 1923 v tehdejší německé Výmarské republice. Po nástupu nacismu emigroval s rodinou do Velké Británie a poté do Palestiny, která byla tehdy pod britskou nadvládou. Tam si změnil jméno z Glass na Gal. Připojil se k židovské skupině, která bojovala proti Britům a Arabům a stal se součástí boje za vyhlášení vlastního židovského státu. Byl aktivní zejména ve výrobě a nelegálním získávání zbraní. Za tuto činnost byl také Brity v Palestině na 3 roky uvězněn. Čas ve vězení využíval ke vzdělání v konstruktérství.

Po svém propuštění a poté, co se Británie stala ideologickým nepřítelem socialistického bloku, měl Gal možnost nějakou dobu strávil v Československu, které Izraeli na počátku jeho existence poskytlo zbraně a výcvik.

Gal se v ČSR seznamoval s novými typy samopalů, pro něž byla typická nezvyklá konstrukce vytvořená Jaroslavem Holečkem. Jeho samopal, zpočátku označený vz.48 a potom vz. 23 a 25, obsahoval teleskopický závěr, jenž nebyl instalovaný za hlavní, nýbrž byl jakoby umístěný na její zadní část. Toto řešení umožňovalo zkrátit délku zbraně a zásobník umístit do rukojeti. Přitom nebylo nutné zkracovat hlaveň. A přesně tohle zaujalo Uziela Gala, který se rozhodl svůj nový samopal zkonstruovat obdobným způsobem.

V roce 1950 přišel s prototypem, který měl kompaktní konstrukci, převzatou z českých modelů a mohl střílet v poloautomatickém nebo plně automatickém režimu. Jeho doménou byla střelba na krátké vzdálenosti. Původně měl dřevěnou pažbu. Se sklopenou pažbou byl samopal dlouhý 47 centimetrů a vážil 7,7 kilogramu. Zásobník na 25 nebo 32 nábojů ráže 9 mm se vkládal do rukojeti. Jeho váha bez zásobníku činila 3,5 kg. Délka hlavně byla 260 mm, kadence 600 ran/min, úsťová rychlost 400 m/s a účinný dostřel byl 200 m.

Gal Uzi údajně nechtěl, aby se zbraň jmenovala po něm, nicméně u nového oblíbeného samopalu se přezdívka Uzi i přes jeho protesty ujala. Samopal Uzi měl skvělé vlastnosti. Snadno se z něj střílelo a vojáci byli rychle vycvičeni v jeho ovládání. Dokázal vystřílet až 600 nábojů za minutu. Odolával částečkám písku a byl téměř bezporuchový. Izrael neměl na vývoj ručních zbraní mnoho peněz, proto měl samopal Uzi lisované díly. Izraelci jej začali vyrábět ve velkém v roce 1954.

Vojáci Izraelských obranných sil jej oceňovali a lehce se uchytil. Tankisté si oblíbili jeho malé rozměry, běžní vojáci jej mohli rychle nabíjet a výsadkáři mohli konečně skákat bez objemné dlouhé pušky. Uzi se osvědčil například v šestidenní válce v roce 1967 a v jomkipurské válce v roce 1973, což byl konflikt mezi Egyptem a Syrií na jedné straně a Izraelem na straně druhé, který skončil taktickým vítězstvím Izraele.

• 

V osmdesátých letech si Uzi našla cestu i do Ameriky. Proslavila se, mimo jiné, fotografiemi z pokusu o atentát na amerického prezidenta. V březnu 1981 měl prezident Ronald Reagan projev v hotelu Hilton v centru Washingtonu. Před budovou hotelu bylo na prezidenta vystřeleno šest nábojů z revolveru Röhm RG-14. Agent tajné služby, Robert Wanko, vyndal izraelskou zbraň Uzi ze speciálního kufříku a tento moment byl zachycen na fotografiích, které obletěly svět. Americký prezident incident přežil a autor střelby, John Hinckley, byl později shledán nevinným z důvodu nepříčetnosti. Byl umístěn do psychiatrické léčebny, z níž byl v září 2016 propuštěn.

Samopal UZI se dodnes v Izraeli vyrábí, používá ho izraelská armáda a je oblíbenou zbraní mnoha teroristických skupin. Je často zaměňován s americkým samopalem Ingram MAC-10 a obecně lze říct, že mezi laiky je výraz UZI neboli Uzík či Uzina používán pro libovolný samopal se zásobníkem umístěným v pistolové rukojeti.

Příběh samopalu Uzi dokazuje, že Izraelci se nikdy nezdráhali přejímat konstrukční řešení západního i východního původu a kombinovali je s vlastními originálními nápady. V tomto případě, jak již bylo řečeno, přišla dominantní inspirace od českých konstruktérů. Samopal UZI je jistě nejslavnější izraelskou zbraní. S více než deseti miliony zhotovených kusů stále představuje nejvíce vyráběný samopal v historii.

Zdroj: 19fortyfive.com; wikipedia.com