Může člověk přežít pád do černé díry? Co se stane s lidským tělem, které tam vstoupí
Aby člověk vyřešil záhady černých děr, musel by se do jedné z nich prostě vydat. Má to však háček: je třeba najít izolovanou supermasivní černou díru a o svých zjištěních by už nikdy nikoho nemohl informovat. Co se stane s lidským tělem, které vstoupí do černé díry, popisuje web The Conversation.
Černé díry patří mezi nejrozšířenější astrofyzikální objekty v našem vesmíru s zdají se být základní složkou vývoje vesmíru od velkého třesku až po současnost. Pravděpodobně měly vliv na vznik lidského života v naší galaxii. Zatím víme, že existuje množství různých typů černých děr. Mohou se lišit velikostí a mít elektrický náboj, některé černé díry rotují. Při úvaze o vstupu do černé díry připadají v úvahu dvě varianty černých děr.
První z nich nerotuje, je elektricky neutrální, tedy není kladně ani záporně nabitá, a má hmotnost našeho Slunce. Druhým typem jsou supermasivní černé díry, jejichž hmotnost je milionkrát až miliardkrát větší než hmotnost našeho Slunce.
Zdroj: 12019 / Pixabay
Kromě rozdílu v hmotnosti těchto dvou typů černých děr je odlišuje také vzdálenost od jejich středu k „horizontu událostí“, která se nazývá také radiální vzdálenost. Horizont událostí černé díry je bod, odkud není návratu. Cokoli, co projde tímto bodem, bude černou dírou pohlceno a navždy zmizí z našeho známého vesmíru. Gravitace černé díry je tam tak silná, že ji žádná mechanická síla nedokáže překonat ani jí čelit. Dokonce ani světlo, nejrychleji se pohybující věc v našem vesmíru, nemůže uniknout, odtud termín „černá díra“.
MALÁ ČERNÁ DÍRA ČLOVĚKA ROZTÁHNE
Radiální velikost horizontu událostí závisí na hmotnosti příslušné černé díry a je klíčová pro to, aby člověk přežil pád do takové díry. U černé díry o hmotnosti našeho Slunce bude mít horizont událostí poloměr přes 3 km. Naproti tomu supermasivní černá díra ve středu naší galaxie Mléčné dráhy má hmotnost zhruba 4 miliony Sluncí a její horizont událostí má poloměr 11,7 milionu km.
Kdo tedy spadne do černé díry velikosti Slunce, dostane se mnohem blíže k jejímu středu, než projde horizontem událostí, na rozdíl od pádu do supermasivní černé díry. Kvůli tomu se výrazně lišit síla, která bude působit buď na hlavu nebo prsty u nohou člověka.
Jinými slovy, pokud člověk padá nohama napřed a blíží se k horizontu událostí černé díry s hvězdnou hmotností, bude gravitační přitažlivost jeho nohou exponenciálně větší ve srovnání s přitažlivostí černé díry na jeho hlavu. Taková osoba by zažila takzvanou špagetizaci a s největší pravděpodobností by nepřežila roztažení do tvaru dlouhé tenké nudle.
Naopak osoba padající do supermasivní černé díry by dosáhla horizontu událostí mnohem dále od centra gravitační přitažlivosti, což znamená, že rozdíl v gravitační přitažlivosti mezi hlavou a nohama je téměř nulový. Člověk by tedy prošel horizontem událostí neovlivněn, nebyl by roztažen na dlouhou tenkou nudli, přežil by a bezbolestně by proplul horizontem událostí.
VÝZKUM BY BYL NAVŽDY ZTRACEN
Většina černých děr, které pozorujeme, je obklopena velmi horkými disky materiálu, většinou tvořenými plynem a prachem nebo jinými objekty, jako jsou hvězdy a planety, které se dostaly příliš blízko horizontu a spadly do černé díry. Tyto disky jsou velmi horké a turbulentní, rozhodně nejsou pohostinné a cestování do černé díry by bylo velmi nebezpečné.
Abyste do takové díry mohli bezpečně vstoupit, museli byste najít supermasivní černou díru, která je zcela izolovaná a neživí se okolním materiálem, plynem nebo hvězdami. Pokud by někdo našel takto ideální černou díru vhodnou k vědeckému studiu a rozhodl se do ní vstoupit, vše, co by z nitra černé díry pozoroval nebo naměřil, by se omezilo na horizont událostí černé díry.
Vzhledem k tomu, že za horizontem událostí nic neunikne gravitačnímu působení, nemohla by osoba, která by se dostala dovnitř, poslat žádné informace o svých zjištěních zpět za horizont. Jejich cesta a nálezy by byly pro zbytek vesmíru navždy ztraceny.
Zdroj: The Conversation