Za kolik let můžete získat opuštěný dům úplně zdarma. V Česku to skoro nikdo neví

Většina společnosti pohlíží na squattery skrz prsty, ale jejich jednání přece jen vybízí k zamyšlení. Skutečně existuje mnoho budov, které leží ladem, a přitom by mohly dobře posloužit. Některé státy dokonce za určitých podmínek umožňují legálně osídlit opuštěný dům. Jak je to ale v Česku?

Některé obyvatele squattů dovede k nelegálnímu bydlení zkrátka nouze, jiní na tom staví svou životní filozofii. Snaží se poukázat na to, že s nemovitostmi není vždy nakládáno nejlepším způsobem a že nechat domy chátrat je plýtvání. 

Některé státy mají k tomuto tématu poměrně shovívavý přístup a squattování za určitých podmínek umožňují. Například ve Velké Británii, Nizozemí nebo Brazílii mají totiž vlastníci nemovitostí určité závazky a pokud se o objekt dlouhodobě nestarají, mohou být dokonce zbaveni vlastnických práv. Z Berlína zase známe čtvrť Kreuzberg, kde je squatting tolerován, což dalo vzniknout prostoru se svébytnou uměleckou kulturou.

Oproti tomu v Česku sice k nelegálnímu zabydlování domů dochází, dříve či později jsou ale obvykle vyklizeny policií, a to zpravidla za velkého mediálního zájmu. Připomenout lze například pražské squatty Cibulka nebo Klinika. 

V zahraničí je možné nelegálně obydlený dům získat

Převážně v cizině ale funguje něco, čemu se říká „adverse possesion“, neboli nepřerušená držba. V praxi to znamená, že pokud nějakou věc (nebo i objekt) užíváte dostatečně dlouho, můžete ji v některých případech oficiálně získat. Takzvaný institut vydržení zná také český zákon, nicméně k jeho naplnění dochází jen málokdy. Podmínky jsou totiž skutečně přísné. 

V Česku byste museli cizí dům užívat nepřetržitě minimálně deset let a museli byste to také být schopní dokázat. Dále byste se o něj museli starat, jako by byl váš vlastní – tedy udržovat jej. Na nepřizpůsobivé občany, kteří naopak cizí dům ničí, se  to tak nevztahuje. Dále byste ho museli užívat zcela otevřeně, nikoliv potají, a majitel by po dobu zmíněných deseti let nesměl projevit o objekt zájem.

Největší problém je ale v dosažení poslední podmínky. Užívat dům byste totiž museli v dobré víře, že na to máte skutečně nárok. To znamená například to, že byla chybně uzavřena smlouva, ale vy o tom nemáte tušení. Dojít k tomu může také v situaci, kdy jsou nejasnosti v dědickém řízení. Jakmile ale víte, že legálně nemáte žádné právo v domě setrvávat, bohužel můžete na získání nemovitosti zapomenout. 

Nejvíce benevolentní je Brazílie

Snazší cestou, než čekat dlouhých deset let, je zkusit kontaktovat majitele a nabídnout mu odkup zmíněné budovy. Je možné, že to uvítá, pokud nemá v plánu dům udržovat. Další možností v případě, že vlastník zemřel bez dědice a majetek tak propadl státu, je pokusit se oficiální cestou domluvit na převodu právě přes stát. Vaše první cesta by tak v prvním případě měla vést na úřad příslušné obce, kde se dozvíte, co se v tomto konkrétním případě dá dělat.

O něco jednodušší pravidla mají v USA. Délka pobytu v objektu se liší podle toho, o který stát se konkrétně jedná, avšak chybí zde ona podmínka „v dobré víře“. Ve Velké Británii vám zase stačí objekt deset let nepřetržitě užívat. Pokud se v tomto intervalu jeho vlastník o svůj majetek nepřihlásí, můžete si jej nárokovat skrze katastrální úřad. Jestliže jde o budovu, kterou vlastní stát, funguje to stejně, pouze se interval prodlužuje na dvanáct let. 

Nejvíce benevolentní je v tomto ohledu Brazílie. Nemovitost můžete získat, pokud v ní žijete pět let, aniž by se o ni vlastník zajímal. Dále proti tomu nesmí mít sousedé žijící v okolí námitky (to je ochrana proti kriminálním živlům, které za sousedy nechce nejspíš nikdo) a kromě toho musíte být nízkopříjmová osoba ohrožená chudobou.