Svobodní a bezdětní zaplatí novou daň. Tolik budete v roce 2026 platit, pokud nemáte dítě

Už v roce 2026 si řada lidí sáhne hlouběji do kapsy. Pokud jste svobodní a bezdětní, připravte se na vyšší daňovou zátěž. Nejde o novou daň v pravém smyslu slova, ale efekt je stejný. Zaplatíte více než ti, kdo mají děti.

Rozdíly v daních bezdětných a rodičů jsou čím dál výraznější. Daňová realita tím vyvolává otázky o férovosti systému. Proč má člověk bez dětí platit více než ten, kdo vydělává stejně, ale má rodinu? Stát tímto krokem nepřímo avizuje, že buď budeme vychovávat nové daňové poplatníky, nebo si zaplatíme vyšší daně jako odpustek za bezdětnost.

Kdo platí víc? Ti, kdo „šetří“ na dětech

Stát chce stále víc motivovat občany k zakládání rodin. Slevy na daních na děti jsou jedním z hlavních nástrojů. Zatímco rodiče dostávají výrazné slevy na dani za každé vyživované dítě, bezdětní lidé mají smůlu. Rozdíly přitom nejsou vůbec malé.

Ministerstvo financí zatím nevyloučilo další změny v daňových slevách v následujících letech. Sleva na dani nyní činí 15 204 korun za rok, u druhého dítěte 22 320 korun a na třetí a každé další dokonce 27 840 korun ročně. Daňoví poplatníci, kteří děti nemají, však žádné obdobné úlevy nemají. Ekonomové však upozorňují, že daňový systém by měl být vyvážený, protože bezdětní lidé přispívají do systému vyšší částkou, ale čerpají z něj mnohem méně.

Kolik navíc zaplatíte?

Ukážeme si to na příkladu. Pokud mají dva lidé stejný příjem, například 35 000 korun měsíčně hrubého, rodič dvou dětí z tohoto výdělku zaplatí na daních ve výsledku o 37 524 korun méně než bezdětný poplatník. A to přesto že každý měsíc platí stejnou sazbu daně jako ostatní. Zvlášť mladým párům, které založení rodiny odsouvají na vhodnější dobu, by podobná úleva od státu mohla velmi pomoct.

Daňová spravedlnost nebo trest za životní styl?

Zvýhodňování rodičů není v Česku žádnou novinkou. Pomyslné daňové nůžky, které se mezi rodiči a single poplatníky rozevírají, ale začínají být stále výraznější. Podle kritiků takového systému stát trestá ty, kdo si zvolili jiný životní styl. Anebo si ho ani sami zvolit nemohli. Zvlášť ti, kdo po dítěti marně touží, vnímají tuhle daňovou nerovnost jako penalizaci za to, že s nimi má příroda jiné plány.

Kdo všechno spadá do méně výhodné daňové kategorie?

Nejsou to samozřejmě jen dobrovolně bezdětní daňoví poplatníci, od koho se stát obrací zády. Dopady tohoto systému pocítí i tyto skupiny, které by přitom podobnou formu úlev zasloužily:

• Rodiče po rozvodu či rozchodu, kteří nežijí s dětmi ve společné domácnosti,
• lidé, kteří se starají o jiné blízké, například o starší rodiče, ale na které daňový systém nemyslí,
• ti, co děti mít nemohou, i když by chtěli.

Pokud tedy patříte do skupiny těch, kdo nespadají mezi „rodiče, kteří pečují o dítě“, připravte se na to, že vám stát ruku nepodá.

Nejen stát, i zaměstnavatelé zvýhodňují pracující rodiče

Není to jen stát, kdo pracujícím rodičům vychází v některých ohledech vstříc. Jsou to i firmy, které svým zaměstnancům někdy nabízejí benefity, které z principu využívají hlavně rodiče. Je to třeba flexibilní pracovní doba, home office při nemoci dítěte nebo příspěvky na tábory či školy v přírodě. Bezdětní zaměstnanci se pak v takovém prostředí cítí poněkud opomenutí a v kombinaci s nulovou podporou státu mohou mít pocit, že tratí z každé strany.

Dá se proti tomu nějak bránit?

Placení daní se zřejmě nevyhnete. Pokud tedy nechce nebo nemůžete mít děti, žádný účinný způsob obrany proti navyšujícím se slevám na dani na poplatníka nemáte. Můžete si však svůj daňový základ snížit, a to například následujícími způsoby:

• Úroky z hypotéky nebo úvěru ze stavebního spoření,
• životní pojištění,
• penzijní spoření,
• sleva na dani na manžela / manželku bez příjmů,
• nebo investováním do dlouhodobých produktů, které přinášejí daňové výhody.

Pokud patříte mezi ty, kdo se založením rodiny otálejí, možná je tohle ten poslední impulz. Protože každý rok bez dětí už bude jen dražší.