Nabídli mi k důchodu přivýdělek 120 000 Kč. Teď mi zbyly jen oči pro pláč

Do redakce nám přišel e-mail od paní Marie, jejíž jméno jsme na přání změnili. Píše: „Když mi známá nabídla zajímavý přivýdělek za pravidelné hlídání jejích dvou malých dětí, byla jsem nadšená. Nejen kvůli penězům, i když 120 tisíc korun ročně je pro důchodkyni krásná částka, ale taky proto, že bych dělala něco smysluplného, něco, co mě vytrhne z šedi všedních dní obyčejné důchodkyně.“

Jenže když se to dozvěděly děti paní Marie, byl prý oheň na střeše. „To jsem nevěděla, že máš tolik volného času, když nám tvrdíš, že vlastní vnoučata můžeš hlídat jednou za čas,“ utrhla se na ni dcera. Ani syn se snachou nezůstali pozadu, a tak se na paní Marii výčitky valily ze všech stran. Z občasného „děkuji, že pomůžeš“ se tak stalo pravidelné hlídání. Ovšem bez odměny i bez uznání, s očekáváním, že je to vlastně její povinnost.

„Jak mám dětem vysvětlit, že si chci svůj čas organizovat podle sebe a že opravdu nejde o to, že bych cizí děti upřednostnila před vlastními vnoučaty, ale že jakýkoliv přivýdělek mi hlavně symbolizuje, že si mé práce někdo váží?“ ptá se paní Marie.

Více než polovina českých prarodičů hlídá vnoučata

Podle průzkumů hlídá alespoň občas vnoučata přibližně 55 procent českých prarodičů. Na 44 procent prarodičů přiznalo, že svá vnoučata nehlídají nikdy. Buď pro to nemají podmínky, třeba kvůli tomu, že stále chodí do práce nebo bydlí daleko, nebo zkrátka nechtějí. Ovšem prarodiče, kteří svá vnoučata hlídají, jen málokdy za tuto svou činnost dostávají odměnu.

Babičky a dědečkové se přitom shodují, že je to činnost velmi náročná a vyčerpávající, přesto chtějí pomoci svým dětem nebo stojí o čas strávený s vnoučaty. Jenže láska by neměla být zneužívána jako nevyčerpatelný zdroj.

Když pomoc přeroste v neplacenou dřinu

Napřed to začne jako drobná výpomoc. Tu vyzvednout děti ze školky, cestou koupit něco malého na svačinu nebo zajít s vnoučetem k lékaři, když rodiče nemůžou. Časem se z toho stane samozřejmost, ze které se prarodičům už těžko couvá. Nemocné děti tráví čas u prarodičů namísto toho, aby byly doma s rodiči. Kam s dítětem o prázdninách? K babičce.

Zajít si zaplavat nebo strávit dopoledne v čekárně u pediatra? I tak vypadá dilema dnešních seniorů. Z babiček se tak nenápadně stanou chůvy a hospodyně, i když samy už mají nárok na trochu péče ze strany vlastních potomků.

Důchodce není otrok

Prarodiče nejsou levné pracovní síly. A už vůbec by neměli být dostupní na zavolání. Mají své životy, své potřeby, někdy i své zdraví, které tlak vlastních dětí ohrožuje. Senioři často nepotřebují ani samotné peníze, důvodem, proč si hledají přivýdělek, je spíše potřeba cítit se potřební. I takové háčkování hraček, o které je zájem, jim dá víc než těch pár korun, které za to dostanou.

Ani dvě stovky za to, že si laskavě udělali čas pohlídat vlastní vnoučata, aby jejich rodiče mohli vyrazit do kina, nejsou nic, za co by museli být prarodiče vděční.

Pomáhat si by měla být možnost, ne samozřejmost. Jenže pokud si děti dělají z rodičů náhradu profesionální péče bez jakékoliv kompenzace, stává se ze vztahu z lásky spíše jednostranné vykořisťování.

Pomoc ano, ale se souhlasem a respektem

Každá babička i dědeček by měli mít právo nastavit si hranice. Hlídání může být radostí, dokud se nestane povinností. Vytvoříte-li si se svými dětmi vztah postavený na vzájemném respektu, můžete jim později otevřeně svěřit, že vás neustálá péče o malé děti vyčerpává a že i vy občas potřebujete, aby vaši potomci udělali oplátkou něco pro vás.

Jakmile budete moci v nejbližší rodině otevřeně mluvit o vašich potřebách a o tom, co už vás limituje, budou vás spíše respektovat, než když se totéž pokusíte vymoci třeba křikem.

Co bychom tedy poradili nejen paní Marii, ale i dalším seniorům v podobné situaci? Máte plné právo rozhodnout se, jak budete trávit svůj volný čas. Jestliže stojíte o přivýdělek i za cenu, že to vaše děti nechápou, přijměte ho. Ukážete tím, že vaše pomoc a neustálá dostupnost není žádnou samozřejmostí, kterou by mohli bezohledně vyžadovat. Nezapomeňte, že máte právo na vlastní život stejně jako ostatní.