Hranice, jak je známe, se stávají historií. Nový způsob kontroly cestujících se blíží

Už jsme si zvykli na to, že v rámci Evropské unie a několika dalších přidružených států nemusíme ukazovat občanský průkaz nebo pas a proclívat zboží. Využíváme ve světě naprosto unikátní způsob volného cestování a obchodu napříč desítkami států. Téměř to vypadá, jako by hranice neexistovaly a oddělovalo je jen svislé značení. Je to tak ale opravdu všude a neblýská se na horší časy? Co by se muselo stát, aby se hranice opět uzavřely? Známe odpovědi.

Schengenská dohoda byla podepsána už v roce 1985 a její prováděcí úmluva v roce 1990 a šlo o bezhraniční spolupráci Německa, Francie, Lucemburska, Belgie a Nizozemska.

Co nám přináší schengenský prostor

Začalo to jako protest řidičů kamionů na německo-francouzských hranicích, kteří si stěžovali na extrémně dlouhé kolony kvůli kontrolám. A vyústilo to v první odstranění jakýchkoliv pohraničních kontrol mezi pěti státy v roce 1995. Schengen je vlastně malá obec, která se ovšem nachází na hranicích Lucemburska, Německa a Francie. A podle dokumentů, které byly v Schengenu postupně podepisovány, tak vznikl název pro unikátní evropský projekt, schengenský prostor, ke kterému se od roku 2007 přidala i Česká republika.

Hranice v schengenském prostoru platí, ovšem funguje na nich úplně odlišný režim než na hranicích mimo Schengen. Jde o společnou vízovou politiku a součást jednotného trhu. To přináší obrovské výhody, které se rozhodně netýkají jen obyvatel, kteří do jiných zemí cestují na dovolenou. Díky schengenskému prostoru je mnohem jednodušší cestování za prací. A právě Češi si na tuto možnost zvykli natolik, že už někteří ani neznají pojem hranice. Jejich každodenní dojíždění do práce, ale i k lékařům a na nákupy z Česka například do Německa a Rakouska, je pro mnohé samozřejmostí.

Přesto se může i v Schengenu stát, že se hranice uzavřou a dojde ke kontrolám. Ty aktuální se v největší míře nachází na hranicích s Německem a Polskem.

Kontroly na hranicích stoupají

První větší návrat kontrol na hranicích se začal uplatňovat v roce 2015, a to v souvislosti s migrační krizí. Šlo o využití Článku 25, který umožňuje dočasné kontroly na vnitřních hranicích členských států. Článek je aktivován například v případě předvídatelné hrozby, která může ohrožovat vnitřní bezpečnost a pořádek. V roce 2015 Článek 25 aktivovalo Německo, Rakousko, Slovinsko, Švédsko, Francie, Malta a Norsko.

Jedno z největších uzavírání hranic ovšem nastalo až v průběhu pandemie koronaviru Covid-19. K uzavření a kontrolám vnitřních i vnějších hranic přistoupilo od roku 2020 až 18 členských států.

V současnosti už se kontroly na hranicích týkají opět jen migračních tras. A aktuálně nejčastěji a nejdéle se uplatňují v Německu, včetně jeho hranic s Českem. Společně s Německem je na hranicích velmi obezřetné i Polsko a to na hranicích s Německem, ale i Litvou. Aktuálně byly tyto kontroly prodlouženy do dubna 2026.

Samotná Česká republika také přistoupila k uzavření a extrémně přísné kontrole hranic, a to v roce 2025. Omezena ale byla jen tranzitní kamionová přeprava, a to kvůli epidemii slintavky a kulhavky na Slovensku, pouze 40 km od českého území. Češi pak kontrolují vozidla namátkově a to obzvláště na hranicích se Slovenskem, což je jedna z častých tras nelegální migrace z oblasti Maďarska a Balkánu. Zastavovány jsou převážně větší vozidla se zahraniční poznávací značkou.

Dočkáme se zrušení Schengenu?

I když jsou všechny kontroly jen dočasné a může se k nim přistoupit pouze v nejnutnějších případech a na omezenou dobu, občas to vypadá, že je některé státy zavádí už mnoho let opakovaně, a tím zajišťují jejich kontinuálnost. Faktem je, že migrační vlna do Evropy (obzvláště Německa, Francie a severských států) stále nepolevuje. Dlouhodobé a časté kontroly nicméně narušují podstatu myšlenky schengenského prostoru.

Maximální povolená doba pro zavedení kontroly na hraničním přechodu je 6 měsíců. Některé státy tuto dobu překročily, čímž si vysloužily kritiku nejen Evropské unie, ale i vlastních institucí. Příkladem je rozhodnutí Bavorského správního soudu nad nelegálností hraniční kontroly na trati s Rakouskem v roce 2022. Za podobně nelegální považoval pro změnu Evropský soudní dvůr hraniční kontrolu mezi Rakouskem a Slovinskem, rovněž v roce 2022.

Pokud máte strach, že by tyto kontroly vedly ke zrušení celého Schengenu, tak je to velmi nepravděpodobné. Jde totiž o jeden z nejzákladnějších právních dokumentů Evropské unie. Navíc má velmi silnou podporu nejen mezi politiky členských států, ale také jejich občany.

Může tak dojít pouze ke dvěma scénářům:

• Poloviční Schengen: Šlo by o nelegální a dlouhodobé zneužívání hraničních kontrol jednotlivými členskými státy. To by mělo za následek ochromení dopravy a volného obchodu, který je na ni vázán, stejně jako pracovní migrace mezi obyvateli EU.
• Vystoupení členských států z EU: Pokud by se některý ze členů rozhodl vystoupit z Evropské unie, mohlo by to mít dodatečnou dohru v podobě vystoupení ze schengenského prostoru. Na druhou stranu Schengen není tolik vázán na členství v EU a jeho součástí jsou i nečlenské státy jako Lichtenštejnsko, Island, Švýcarsko nebo Norsko. Naopak Irsko je součástí EU, ale nikoliv Schengenu. K úplnému odstřižení od Schengenu by muselo dojít v případě, že by daný stát původně byl členem EU, ale vystoupil z ní a přestal plnit pravidla volného pohybu osob.

Kontroly na hranicích jsou nepříjemné, ale v drtivé většině hraničních přechodů se běžného občana EU nedotknou. Není důvod se tedy obávat, že by se znovu uzavíraly hranice a všichni bychom pak stáli v dlouhých kolonách. Navíc se blíží novinka, která zefektivní přístup obyvatel do Schengenu přes jeho vnější hranice. Půjde o digitální záznamy s biometrickými daty v podobě skenu pasu, fotografie nebo otisků prstů při první návštěvě schengenského prostoru. V plném provozu by měl být systém od dubna 2026 a přinese nemalou revoluci na hraničních přechodech, letištích i přístavech EU. Schengen tak získá i lepší kontrolu nad dobou pobytu daných osob.