Každý rok vypadne ze střední třídy mnoho Čechů. Stane se to i vám? Toto číslo vám řekne, zda tam ještě patříte

Říká se, že střední třída je páteří společnosti. Není to klišé, právě lidé v této skupině dlouhé roky táhli českou ekonomiku, starali se o vzdělání dětí, investovali do bydlení a určovali, jak vypadá normální život. Jenže co je dnes vlastně střední třída? Možná máte pocit, že do ní patříte, protože pravidelně vyděláváte, vlastníte byt, občas vyrazíte na dovolenou nebo dětem platíte kroužky. Jenže hranice se posouvají a každý rok se ze střední třídy propadnou tisíce lidí. A mnozí to zjistí až ve chvíli, kdy se to dotkne jejich životní úrovně.

Definice střední třídy se rozšiřuje. Kromě příjmů hrají roli i dosažené vzdělání, typ profese, vlastnictví bydlení a finanční rezerva. Jinak řečeno, i když čísla na účtu odpovídají statistikám, nemusí to stačit, pokud bydlíte u rodičů nebo vaše úspory nepokryjí ani tři měsíce výpadku příjmu. Zajímavé je, že právě vzdělání se v posledních letech ukazuje jako stále větší jistota. Lidé s diplomem mají vyšší šanci, že si udrží příjem i v těžších časech. Co se výplaty týče, podle posledních dostupných údajů musí jednotlivec, aby byl považován za člena střední třídy, dosahovat hrubého měsíčního příjmu zhruba 67 tisíc korun.

Jak žije typický člen střední třídy

Představte si Honzu, třicátníka z většího města, s vysokoškolským titulem, pracuje v IT, má hypotéku na byt 3+kk a dvě děti ve školce. Do práce jezdí Octavií, dovolenou si dopřeje většinou v Chorvatsku, děti chodí na angličtinu a sportovní kroužky. Oba s partnerkou mají stálý pracovní poměr, výpadek příjmu by pokryli rezervou na pár měsíců. Když je potřeba, vezmou si spotřebitelský úvěr na novou ledničku, ale dluhy zvládají. Do restaurace zajdou jednou za měsíc, do kina možná dvakrát do roka. Tak vypadá typický český člen střední třídy, alespoň podle aktuálních statistik. Žádný luxus, ale ani existenční starosti.

Realita je ovšem barevnější. Střední třída dnes zahrnuje i lidi, kteří by před pár lety byli považovaní za vyšší vrstvy, například zkušené manažery, úspěšné podnikatele nebo specialisty. Jenže jak ceny rostou, reálná kupní síla se snižuje a stabilita už dávno není samozřejmostí. To, co si ještě v roce 2019 mohla střední třída dovolit bez váhání, dnes často odkládá, nebo si musí plánovat s výrazným předstihem.

Střední třídu definuje i profese

Za člena střední třídy nelze označit jen člověka s vyšším příjmem. Důležitá je také povaha práce a dosažená kvalifikace. Nejčastěji jde o zaměstnance v administrativě, středním managementu, učitele, zdravotní sestry, státní úředníky, kvalifikované techniky, menší podnikatele nebo živnostníky. Typický je pro ně stabilní pracovní poměr a pravidelný příjem. Ale ani to dnes nezaručuje, že si v klidu udrží dosavadní standard.

Jedním z hlavních rozpoznávacích znaků střední třídy je schopnost plánovat, spořit a alespoň částečně investovat do budoucnosti: do bydlení, vzdělání dětí, do vybavení domácnosti nebo občasných zážitků. Pokud většinu výplaty spolkne nájem, splátka hypotéky, poplatky za energie a na konci měsíce nezbyde nic, začíná být střední třída dost relativní pojem.

Vlastní bydlení, rezervy a žádné dávky

Podle českých zvyklostí je nejdůležitějším statusem střední třídy vlastní nemovitost, byť je často zatížena hypotékou na několik desítek let. Právě schopnost pořídit si byt nebo dům, ideálně ještě něco ušetřit a nezáviset na sociálních dávkách, je klíčová pro zařazení do střední vrstvy. Finanční rezerva patří mezi základní pilíře. Domácnost, která nemá stranou aspoň tři až šest měsíčních platů, je v ohrožení. Jakmile přijde krize, propad mimo střední třídu může být otázkou několika měsíců. Ještě v roce 2020 si střední třída mohla dovolit dovolenou, rozumný životní standard a pravidelné investice do vzdělání nebo volného času. Dnes už to rozhodně není pravidlem.

Ekonomické modely ukazují, že stabilní střední třída je pro stát nezbytná, odvádí nejvíc na daních, podporuje spotřebu a vytváří pracovní místa. Pokud se však bude zmenšovat současným tempem, hrozí, že pocit jistoty zmizí a s ním i tradiční výhody: možnost plánovat, cestovat, šetřit nebo dopřát dětem více než jen základ. Každý rok se hranice posouvají a mnoho lidí o svůj status přichází, aniž by změnili zaměstnání nebo dělali zásadní chyby. Stačí prostě, že ceny rostou rychleji než výplata a úspory.