V tomto řemesle jsou dnes Češi nejlepší na světě. Všude jinde si jich váží a platí zlatem, jen u nás berou almužnu

Pojem české sklo máme všichni nejspíš neodmyslitelně spjatý se slavnými značkami jako Moser, Preciosa, Crystalex nebo Lasvit. Za těmi ale stojí generace mistrů sklářů, brusičů, rytců a výtvarníků, kteří svým umem, trpělivostí a citem posunuli české sklářství mezi absolutní světovou špičku. Jejich díla zdobí prezidentské paláce, sídla královských rodin, luxusní hotely i galerie na všech kontinentech.

Český křišťál, ručně broušené vázy, poháry, lustry i moderní designové objekty jsou synonymem kvality a elegance. Přesto právě ti, kdo je vytvářejí, často doma bojují s nízkými platy a nedostatkem uznání. Zatímco v zahraničí jsou čeští skláři a brusiči doslova hýčkáni a jejich práce je placena zlatem, v Česku si mnohdy vydělají jen něco málo nad průměr.

České bohatství

České sklo má tisíciletou tradici. První hutě vznikaly už ve 12. století na Šumavě, v Krušných horách a později v Jizerských horách či Krkonoších. Už tehdy se čeští skláři učili od nejlepších – benátských mistrů, německých rytců i italských výtvarníků. Během staletí se ale sami stali těmi, kdo udávali tón. České sklo se proslavilo v celé Evropě už v době renesance, kdy se začalo prosazovat ryté a broušené sklo. V 18. a 19. století se české sklárny staly pojmem. Nejen pro technickou dokonalost, ale i díky výjimečnému citu pro krásu a detail.

Dnes je české sklo zapsáno na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Jeho pověst je tak silná, že do Nového Boru nebo Kamenického Šenova přijíždějí na mezinárodní sympozia a workshopy umělci z celého světa. Když se v říjnu koná sklářské sympozium v Novém Boru, v místních hutích a školách tvoří desítky zahraničních mistrů po boku českých kolegů. Každý, kdo má možnost sledovat práci českého skláře u pece, vidí, že jde o řemeslo na hranici magie a fyzické dřiny – rozžhavená hmota se během vteřin mění v křehký pohár, vázu nebo sochu. Právě ruční výroba, precizní brus a rytina jsou tím, co české sklo odlišuje od průmyslové produkce. Práce mistrů sklářů je fascinující podívaná, která se dědí z generace na generaci a každý detail je výsledkem let zkušeností a citu pro materiál.

Letitá česká tradice se světovým věhlasem

O tom, jak vysoko je české sklo ceněno ve světě, svědčí i prestižní ocenění. Letos v červnu převzal mistr sklář Zdeněk Drobný z karlovarské sklárny Moser rytířský Řád umění a literatury, který uděluje francouzské ministerstvo kultury. Stejné ocenění měl před ním v Česku jen jediný sklář, rytec Tomáš Lesser. Drobný se tak zařadil mezi osobnosti jako jsou Václav Havel, Jiří Menzel nebo zahraniční hvězdy typu Audrey Hepburn, Sean Connery či David Bowie. Pro sklárnu Moser je to obrovská pocta a potvrzení, že její mistři patří mezi absolutní světovou elitu.

České sklo je žádané od Ameriky přes Evropu až po Asii. Křišťálové lustry z Kamenického Šenova visí v Buckinghamském paláci, v Dubaji nebo v sídle OSN. Designové objekty z Lasvitu zdobí hotely v Tokiu i New Yorku. V arabském světě se cení bohatě zdobené a zlacené sklo, Italové chtějí hladké linie, Američané dávají přednost jednoduchosti a funkčnosti. Každý zákazník ví, že český mistr sklář nebo brusič dokáže splnit i ta nejnáročnější přání – a je za to ochoten zaplatit násobně víc než doma.

Zatímco v zahraničí je práce českých sklářů vnímána jako luxusní řemeslo a platí se zlatem, doma je situace mnohem složitější. Začínající sklář nebo brusič skla si v Česku vydělá kolem 28–39 tisíc korun hrubého měsíčně, po pěti letech praxe je to mezi 31 a 45 tisíci. V porovnání s tím, co za jejich práci platí zahraniční zákazníci, jde o almužnu. Mnoho mistrů proto odchází do zahraničí, kde si za stejnou práci vydělají několikanásobně víc. Sklárny se potýkají s nedostatkem mladých lidí, kteří by chtěli pokračovat v tradici – obor je náročný, fyzicky i psychicky, a finančně často nevýhodný.

Poctivé řemeslo

Navzdory těmto problémům je české sklářství na vzestupu. Po letech krize, kdy se počet zaměstnanců propadl na polovinu, sklárny opět nabírají a tržby rostou. Významná část produkce míří na export, kde je české sklo vnímáno jako záruka nejvyšší kvality. Firmy jako Moser, Crystalex, Preciosa nebo Rückl investují do nových technologií, designu i vzdělávání mladých sklářů. Vznikají nové ateliéry, které kombinují tradiční postupy s moderním uměním, a české sklo slaví úspěchy na světových výstavách a veletrzích.

Příběh českých sklářů a brusičů je příběhem řemeslné hrdosti, pokory a touhy po dokonalosti. Je to také příběh o tom, jak si svět umí vážit skutečného mistrovství – a jak je důležité, abychom si ho začali vážit i doma. Protože v tomto řemesle jsou Češi nejlepší na světě. Všude ve světě si jich váží a platí je zlatem, jen u nás berou almužnu. Je na čase to změnit – a být na své skláře hrdí stejně, jako je obdivuje celý svět.