Kvůli nevychovanému zlozvyku nemohou v německých restauracích Čechy vystát. Dali jim tuto potupnou přezdívku

Němci poznají Čecha v restauraci okamžitě. Může za to jeden zlozvyk, který nám za hranicemi vysloužil potupnou přezdívku. Názory cizinců potvrzují i tuzemské výzkumy.

České turisty v německých restauracích provází nepříjemná pověst. Zatímco mnozí z nich cestují do sousedního Německa za nákupy, kulturou nebo odpočinkem, jejich chování v restauračních zařízeních často vyvolává rozladění místních hostů i provozovatelů.

Problém se týká především večerních hodin, kdy obsazují německé hospody. Kvůli tomu jsme si vysloužili přezdívku, kterou si za rámeček nedáme.

Kdo nepije, není Čech

Hluční pijani, přesně tak si nám Němci navykli říkat. A nelze se jim divit. Jako národ jsme proslulí svou láskou k alkoholu. Podle nejnovější výroční zprávy Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti patří Česká republika mezi země s nejvyšší průměrnou spotřebou alkoholu na obyvatele na světě. Roční spotřeba dosahuje v průměru 10 litrů etanolu na jednoho obyvatele včetně dětí a seniorů.

Alarmující jsou i data týkající se frekvence pití. Časté pití alkoholu, tedy denně nebo obden, udávalo loni celkem 14,8 procenta dotázaných Čechů v průzkumu Státního zdravotního ústavu. K pravidelnému pití nadměrných dávek alkoholu při jedné příležitosti (alespoň jednou týdně nebo častěji, takzvané „binge drinking“) se přiznalo 13 procent respondentů. Rizikově konzumuje alkohol až 18 procent obyvatelstva staršího 15 let, což představuje odhadem 1,6 milionu osob.

„Za poslední tři roky došlo jen k nepatrným změnám. V mezinárodním srovnání patří spotřeba alkoholu v ČR stále k nejvyšším na světě. Naděje se ale ukazuje v nejmladší populaci, kde začínají čísla konečně klesat,“ uvedl národní koordinátor pro protidrogovou politiku Jindřich Vobořil.

Asi nepřekvapí, že nejpopulárnějším nápojem českých pijáků je pivo.

České národní dědictví

Česká pivní kultura se před nedávnem dostala na seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR. Dotáhnout to chce ale ještě výš. Je jedním z aspirantů na zápis do světového seznamu UNESCO. Posezení nad pivem s přáteli, rituály spojené s výčepem a atmosféra českých hospod – to všechno je nedílnou součástí naší národní identity.

Problém nastává, když se české zvyklosti přenesou do cizího prostředí. Němci, kteří si chtějí užít poklidný večer v restauraci, hlučné Čechy nemůžou vystát.

„Přišla sem parta asi deseti Čechů. Sedli si na zahrádku a chovali se, jako by jim celá patřila. Nahlas se smáli, překřikovali se a objednávali si jedno pivo za druhým. Vůbec je nezajímalo, že tam sedí i ostatní lidé. S ostatními návštěvníky jsme se po sobě jenom otráveně dívali. Jako bonus vzbudili naši čtyřměsíční dceru, která do té doby spokojeně spala v kočárku. Po této poslední kapce jsme se s manželem zvedli a restauraci jsme opustili,“ svěřila se se svým zážitkem například paní Clara z Mnichova.

Další stereotypy o Češích

Co dalšího se o nás říká? Cizinci žijící dlouhodobě v Česku nás popisují jako chladné, nevlídné a věčně mrzuté jedince. Působíme na ně rezervovaně a pragmaticky, na stranu druhou nám připisují smysl pro humor. „Češi od života očekávají samé špatné věci a nejsou pak překvapeni, když se jim skutečně stanou,“ odhaluje zajímavý postřeh o naší nátuře jeden z cizinců.

„Jsou pyšní na svou zemi a historii, ale zároveň si na ni neustále stěžují. Jeden český kamarád zažertoval, že stěžování si je jejich národní zábava,“ říká jiný.