Tuto díru v rozpočtu valorizace jen tak nezalepí. Od ledna 2026 bude důchodcům ouvej

Zatímco ceny rostou rychle, penze rostou jen pomalu. A co si budeme povídat, seniorům, kteří to mají spočítané doslova „od pětky k pětce“, se takový vývoj moc nezamlouvá. Od ledna 2026 sice důchody opět vzrostou, ale jen mírně. A to v době, kdy vše okolo zdražuje svižněji, než by kdo čekal.

Předběžné odhady mluví jasně: lednová valorizace 2026 přinese důchodcům přilepšení jen v jednotkách procent. Proč? Protože se bude počítat jen podle inflace. Na rozdíl od některých minulých let se tentokrát nebude brát v potaz růst reálných mezd, protože ten stále nedohnal předchozí propady.

To znamená, že se výpočet opře pouze o důchodcovskou inflaci, která se aktuálně drží kolem 2,2 %. Přepočteno na průměrný důchod (zhruba 20 200 Kč), vychází valorizace na zhruba 440 Kč měsíčně. To rozhodně není částka, která by obrátila domácí rozpočet vzhůru nohama.

A zatím v obchodech, dopravě i divadle…

Jenže zatímco valorizace se šourá, ceny běží. Podívejme se třeba na dopravu – v roce 2024 zvýšily České dráhy své tarify v průměru o 9,5 %. Připlatili si nejen běžní cestující, ale i senioři, i když ti mají slevu. Ale sleva z drahé jízdenky pořád znamená vyšší výdaj než sleva z levné jízdenky.

Podobně se vyvíjejí i náklady na koníčky a drobné radosti. Ať už jde o vstupenky do kina, kulturní akce nebo zájmové kroužky, ceny v posledních letech nekompromisně rostou. A to je pro peněženku seniora znát.

Rok 2026 bude nejspíš pro peněženky opět náročný. Ceny porostou skoro ve všech směrech – od potravin až po dopravu. Očekává se zdražení ovoce, zeleniny, mléčných výrobků i vajec, které už teď patří mezi skokany roku. Nájemné se bude dál zvedat, stejně jako ceny energií, i když tam by růst mohl být mírnější. Veřejná doprava? V Praze a Středočeském kraji má zdražit papírové jízdné až o 30 %. A pokud si budete chtít vyrazit za kulturou, počítejte s tím, že i vstupenky do divadla nebo na koncert si řeknou o víc.

Konkrétní příklad ze života

Představme si paní Alenu. Je jí 73 let, žije sama a pobírá důchod 19 800 Kč. Její měsíční nájem už mezitím vyšplhal na 11 200 Kč, energie ji stojí kolem 2 200 Kč. Za léky a potraviny dá další 6 500 Kč. A to se nebavíme o žádných zbytečnostech – spíš o základních lécích, lehké dietní stravě a skromném vaření doma.

Valorizace jí příští rok přidá zhruba 435 Kč. Roční jízdenka na MHD v Praze pro seniory nad 65 let aktuálně stojí 1 280 Kč, což vychází na přibližně 107 Kč měsíčně. Vstupenka na oblíbené divadlo, kam si dopřeje dvakrát do roka, podražila z 290 Kč na 360 Kč. I obyčejná radost v podobě kávy s kamarádkou nebo lístku do divadla najednou působí jako luxus.

Takže i když se penze o pár stovek zvedne, peněženka paní Marie to moc nepocítí. Zato ceny kolem ní ano.

Důchodová rovnice, která nevychází

Růst cen je běžnou součástí ekonomiky. Jenže když vám příjmy rostou pomaleji než výdaje, dostáváte se do pásma, kde šetření přestává být volbou a stává se nutností. A právě to je realita mnoha českých seniorů.

Zatímco mladší ročníky mají šanci vydělat víc, přivydělat si, nebo změnit práci, důchodce má jen jeden jistý příjem. A jakmile ho začne požírat inflace, padá jeho životní úroveň, a často i zdraví a psychická pohoda.

Vláda zatím neoznámila žádné kompenzační mechanismy. A i kdyby ano – jednorázové příspěvky neřeší dlouhodobý trend. Roli může sehrát i městská politika – např. ulevit seniorům na nájmu, MHD nebo v kultuře. A také je potřeba o situaci mluvit bez zjednodušování.