Za socíku je všichni měli za hlupáky, teď vydělávají víc než manažeři z Prahy

Ještě před pár desítkami let se na řemesla dívalo trochu skrz prsty. Hlavně zedníci byli často bráni jako ti, co si místo knih vybrali lopatu, a o jejich inteligenci se v lepším případě vtipkovalo. Jenže doba se změnila. A jak se říká, kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp.

Zedník, který měl kdysi v očích mnohých nálepku „ten, co nezvládl školu“, dnes patří k nejžádanějším lidem na trhu práce. A co je důležité, není to jen taková ta poptávková pohádka. Jejich práce je skutečně ceněná a odměňovaná, a to tak, že leckterý pražský manažer by mohl zpozornět.

A výsledky se dostavují i na výplatní pásce. Průměrný zkušený zedník si dnes mimo Prahu vydělá okolo 35 tisíc korun měsíčně, v hlavním městě ale není výjimkou ani 45 nebo 50 tisíc. A to není hrubá teorie, stačí se podívat na pracovní portály nebo oslovit stavební firmy. Zedníci jsou prostě nedostatkovým zbožím a firmy jsou ochotné si za ně připlatit.

V popředí zájmu, ne na chvostu

Pamatujete si, jak se ještě před pár lety všude mluvilo o tom, že mladí nechtějí dělat rukama? Že každý chce být právník, ajťák nebo influencer? No, dnes je situace trochu jiná. Řemeslo se vrací do módy a zdaleka nejde jen o nostalgii po poctivé práci. Jde o realitu trhu. Staví se o sto šest, developery tlačí termíny a na staveništích je zoufale málo lidí.

Firmy si proto dobrých zedníků váží jako pokladu. Nabízejí jim nejen slušné platy, ale i benefity, které dřív bývaly výsadou korporátů. Příspěvky na ubytování, stravenky, náborové bonusy, kvalitní vybavení, dokonce i školení a rekvalifikace. Kdo se dnes rozhodne pro zednické řemeslo, může si být jistý, že o práci mít nouzi nebude.

Zlaté ruce, zlaté časy

To, co dřív platilo spíš jako rčení, se dnes ukazuje v praxi. Řemeslo skutečně má zlaté dno. A vedle něj i zlatý rám, protože společenský pohled na chlapy z lešení se konečně začíná měnit. Už to nejsou ti, co nezvládli školu, ale spíš ti, co něco umí.

Mnozí z nich navíc podnikají na živnostenský list, pracují na vlastních zakázkách a když mají šikovnost a trochu obchodního ducha, mohou si přijít na opravdu pěkné peníze. I přes vyšší daně a odvody je živnost pro zkušené zedníky často výhodná cesta, jak spojit svobodu s profesí, která má jistotu poptávky.

Mladí do toho!

Střední školy a učiliště, které nabízejí obor zedník, hlásí v poslední době rostoucí zájem. Možná za to může ekonomická nejistota, možná rodiče, kteří konečně pochopili, že vysokoškolský diplom není záruka šťastné kariéry. A možná i to, že dnes už není ostuda mít pracovní montérky.

Zedníci mají na rukou dřinu, ale taky budoucnost. Každý dům, silnice, škola nebo bytový dům začíná právě u nich. A když se podíváme, kolik lidí touží po vlastním bydlení a jak dlouhé jsou čekací lhůty na stavební firmy, je jasné, že poptávka po řemeslnících jen tak neklesne.

Na závěr? Klobouk dolů

Takže příště, až uvidíte zedníka na stavbě, co si po práci odnáší nářadí a přitom má úsměv na tváři, zkuste si vzpomenout, že za ním nestojí jen hromada cihel. Ale i odbornost, zkušenosti a často i měsíční příjem, na který se nedostane kdejaký kancelářský šéf. A to je, myslím, pořádný důvod k respektu.