Supermarkety po celém Česku mají přísný zákaz prodeje této soli

V kuchyni ji používáme každý den a jídlo si bez ní nedokážeme představit. Řeč je o soli, základní surovině, která je podle klasické české pohádky cennější než zlato a drahé kamení. Některou v regálech supermarketů ale nikdy nenajdete. Obchody totiž mají přísný zákaz ji prodávat.

Sůl patří mezi nejstarší a nejrozšířenější dochucovadla na světě. Její hlavní složkou je chlorid sodný. Slaná chuť je pro člověka jednou ze základních chutí, a proto se stala nezbytnou součástí stravy. Kromě dochucování se využívá i jako konzervant. Prosolování a nakládání jídla patří k nejstarším metodám uchovávání potravin. Sůl má dokonce psychologický efekt. Dokáže udělat poživatelnými i jinak nepříjemně chutnající pokrmy.

Bílý jed

Světová zdravotnická organizace doporučuje maximálně 2000 miligramů sodíku denně, což odpovídá přibližně 5 gramům soli (cca jedna čajová lžička). Nadměrná konzumace může vést k vysokému krevnímu tlaku a dalším kardiovaskulárním problémům. Jen mírně solit nestačí, mnoho potravin totiž obsahuje skrytou sůl. Výrobci ji přidávají jako konzervant, takže lidé často přijímají více soli, než si uvědomují. Proto se spolu s cukrem někdy označuje jako „bílý jed“.

Aby se předešlo nedostatku jódu, který může způsobit onemocnění štítné žlázy, je jedlá sůl často obohacována jódem. Podle vyhlášky ministerstva zemědělství musí jeden kilogram obohacené soli obsahovat 20 až 34 miligramů jódu.

Něco málo z historie

Sůl se těžila a zpracovávala už před 8000 lety. Nejstarší důkazy pocházejí z dnešního Rumunska a Číny. Pro mnohé starověké civilizace, včetně Egypťanů, Řeků, Římanů nebo Indů, byla nesmírně cenným zbožím a často se převážela na velké vzdálenosti po takzvaných solných stezkách. Sloužila též jako platidlo. Používala se k léčbě ran a v koželužství. Významnou roli hrála i v náboženských obřadech, například při mumifikaci ve starém Egyptě.

Druhy soli

Protože v ČR neprobíhá těžba ani u nás nemáme moře, sůl je k nám dovážena ze zahraničí. Podle typu původu rozeznáváme celkem tři hlavní druhy soli:

• Kamenná sůl: Získává se převážně hornickým způsobem. Do Česka se dováží v různé čistotě a zrnitosti. Obsahuje minimálně 98 % chloridu sodného, zbytek tvoří voda a minerální příměsi.
• Vakuová sůl: Vzniká odpařováním a krystalizací nasyceného roztoku soli. Platí pro ni stejná pravidla jako pro kamennou sůl, podíl chloridu je ale vyšší. Kvalitu lze ovlivnit mletím nebo tříděním.
• Mořská sůl: Získává se z mořské vody odpařováním a následnou krystalizací zahuštěného roztoku. Do prodeje jde buď v původním stavu, nebo po semletí.

Sůl, kterou je zakázáno prodávat

Aby se sůl mohla objevit v obchodech, musí splňovat přísné bezpečnostní normy. Nesmí obsahovat kontaminanty (znečišťující látky), jejichž množství přesahuje povolené limity. Nejčastěji se jedná o těžké kovy, jako jsou olovo nebo kadmium. Zdraví spotřebitelů ohrožují také plísně, bakterie, zbytky pesticidů nebo nečistoty z těžební činnosti.

U každého produktu musí být jasně označen původ a výrobce. Dále je nutné uvádět informace o látce, kterou byla sůl obohacena. U jedlé soli s jódem a fluorem upozornění, že ji lze konzumovat nejvýše 4 gramy denně a nelze ji užívat současně s fluoridovými tabletami, a údaje o tom, jak byla získána.

Sůl smí obsahovat pouze schválené přídatné látky (například jód nebo protispékavé látky). Nepovolené chemikálie a barviva jsou zakázány.

Výrobky, které uvedené předpisy nesplňují, mají přísný zákaz vstoupit do prodeje.