Je mi 42 let a už nemusím pracovat. Řídil jsem se touto radou svého 90letého dědy

Když se řekne „život na samotě“, většina lidí si vybaví chalupu u lesa, klid, zahradu a pečené brambory z ohně. Jenže pro některé je to mnohem víc než romantická představa. Je to způsob, jak se úplně osvobodit od pracovního kolotoče i městského shonu. Zatímco jiní každý den vyrážejí do kanceláří, obchodů nebo na stavby, tihle lidé už nikam nemusí. Naučili se žít z mála, soběstačně a přesto spokojeně.

Jedním z nich je muž, který tvrdí, že ho k tomuto způsobu života inspirovala jediná věta jeho devadesátiletého dědy. „Kup si na samotě malý domek a žij z toho, co si vypěstuješ,“ poradil mu kdysi dávno. Tehdy to znělo jako fantazie. Ale dnes je mu 42 let, nevlastní drahé auto ani novou televizi, a přesto říká, že se má nejlépe v životě.

Lidé hledají svobodu i smysluplnější život

Podobný krok jako tento muž udělaly v posledních letech i stovky dalších lidí u nás. Někdo utíká na venkov kvůli stresu z městského života, jiný chce být blíž přírodě a žít ekologicky udržitelně. Další zase láká svoboda a nezávislost – nebýt svázán každodenní rutinou a náklady na nájem, energie nebo benzín. Pro některé je důvodem i zklamání z moderní společnosti a přání žít pomaleji a smysluplněji.

Tento trend není jen českou specialitou. Ve Velké Británii se odhaduje, že „off-grid“ neboli mimo dosah sítí žije až kolem 170 tisíc lidí​. V USA mohou žít mimo systém statisíce domácností – studie z roku 2019 uvádí odhady od 180 tisíc až po 750 tisíc off-grid domácností. Někdo volí úplnou samotu v divočině, jiní se sdružují v komunitách podobně smýšlejících.

Soběstačný život zahrnuje dřinu

Zní to možná idylicky: ráno se probudit se zpěvem ptáků, přes den se starat o zahrádku a večer si číst u krbu. Realita soběstačného života je pro mnohé možná krásná, ale dle soběstačných také plná tvrdé práce a odříkání. Aby člověk nemusel chodit do práce pro peníze, musí si většinu práce obstarat doma. Základem je zajištění potravin. Na zahradě pěstují téměř všechnu základní zeleninu: brambory, mrkev, cibuli, česnek, řepu, hrách, fazole, okurky, rajčata či cukety. Hodí se i ovocné stromy, keře či vyrobený skleník nebo pařeniště.

Soběstačný život často znamená i chov zvířat. Většina lidí mimo systém chová alespoň slepice pro vajíčka a maso. Kdo má víc půdy, může přidat pár koz nebo jednu krávu kvůli mléku. Domácí mléčné výrobky pak nahradí obchody, ze smetany se stlouká máslo, z mléka se vyrábí sýr a jogurt. Maso není na denním jídelníčku, ale když chováte zvířata, čas od času nějaké porazíte na zásoby. Někdo chová králíky, jiný jedno prasátko ročně, aby bylo domácí maso do mrazáku.

Do začátku je nejlepší mít nějaké úspory

Život mimo civilizaci vyžaduje také vlastní zdroj vody. Bez něj by soběstačnost nefungovala, člověk se nemůže spoléhat, že si dojde nakoupit balenou. Ideální je vlastní studna nebo pramen na pozemku. Někdo, kdo koupí starou chalupu, může využít i původní studnu či dokonce jako rodina z Orlických hor improvizovaný rezervoár: mají zatopený starý sklep, ze kterého si nabírají vodu konvemi​.

„Nabírám vždy dvě šestnáctapůllitrové konve, a ty máme doma pro naši spotřebu,“ prozradil jeden člen rodiny.