Nikdy jsem nepracoval a do důchodu chci jít ve 40 letech. Tuhle částku jsem dostal. Má smysl ještě chodit do práce?

Chodit do práce považuje většina lidí za naprostou samozřejmost. Co se ale stane v případě, kdy někdo dojde k závěru, že se mu zkrátka pracovat nechce? Přestože ho stát pochopitelně nenechá zcela bez pomoci, musí počítat s tím, že to jednoduché mít určitě nebude. Očekávat může skutečně jen tu nejzákladnější pomoc. 

Čas od času se zvlášť mezi mladými lidmi objeví někdo, kdo sní o životě rentiéra. A přestože skutečně existují lidé, kteří si „odchod do důchodu“ mohou dovolit třeba ve čtyřiceti letech, protože se do té doby zvládli zabezpečit, ve většině případů to zkrátka nevyjde. Především pak proto, že je potřeba nejprve vydělat dost na to, abyste si mohli dovolit dlouhé roky žít z úspor nebo pasivního příjmu.

Pokud se mladý dospělý po dokončení vzdělávání rozhodne nepracovat, pohodlný život nemůže očekávat. Jeho prvním krokem v takovém případě bude pravděpodobně cesta na Úřad práce. Tam se stane uchazečem o zaměstnání, které mu úřad pomůže získat, pokud bude mít zájem. I v případě, že pracovat nemá v úmyslu, se mu ale registrace vyplatí. Díky tomu totiž za něj bude hrazeno zdravotní pojištění.

Protože ale náš hypotetický nezaměstnaný nikdy nepracoval, nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti. Pokud by přece jen v uplynulých dvou letech alespoň dvanáct měsíců hradil pojištění (ať už jako samoplátce, zaměstnaný nebo jiným způsobem), mohl by získat podporu v nezaměstnanosti. Jak dlouho ji bude dostávat, záleží na tom, kolik mu v době žádosti je let. Pokud se ale nejedná o člověka, který se začíná blížit seniorskému věku, může počítat s podporou po dobu pěti měsíců. Výše podpory se přitom procentuálně vypočítává z předchozí mzdy a v průběhu období, kdy je vyplácena, se snižuje. 

Na jaké příspěvky bude mít nepracující nárok?

Jak tedy již víme, náš modelový nezaměstnaný nemá vůbec žádné příjmy. Proto se pravděpodobně bude muset obrátit na příslušné úřady, konkrétně Českou správu sociálního zabezpečení, a zažádat si o pomoc v hmotné nouzi. První věcí, kterou si může vyřídit, je příspěvek na živobytí. Ten vychází z životního minima a jeho výše záleží na tom, jaké příjmy dotyčná osoba má a kolik členů žije v jeho domácnosti. Pokud nevydělá ani korunu a žije sám, má nárok na 4860 korun měsíčně.

Další možností je doplatek na bydlení. Mnoho lidí v současnosti využívá příspěvek na bydlení, ten je ale určen pro pracující, kteří nezvládnou pokrýt celý nájem. Doplatek na bydlení slouží pro ty, kdo se nachází v hmotné nouzi a lze jej využít nejen pro úhrady nájmu v bytě, ale také bydlení na ubytovně, rekreační stavbě nebo nezkolaudovaném prostoru. V praxi jej využívají lidé, kterým hrozí, že se ocitnou na ulici. Výše doplatku závisí na konkrétních nákladech na bydlení, může to být ale maximálně 80 % jeho celkové ceny.

Nezaměstnanost může překazit nárok na důchod

Jak to takový celoživotně nezaměstnaný bude mít s důchodem? Přestože by si člověk z našeho příkladu přál jít do penze ve 40 letech, bohužel pro něj to nebude možné. Věková hranice pro odchod do důchodu je totiž v Česku stanovena na 67 let. Ani po dosažení tohoto věku ale není vůbec jisté, že nějaký důchod dostane.

„Lidé, kteří nikdy nepracovali, nemohou získat nárok na starobní důchod. Podmínkou nároku na starobní důchod je kromě dosažení důchodového věku vždy i získání potřebné doby pojištění,“ vysvětlila Jana Buraňová, která v minulosti působila jako tisková mluvčí na České správě sociálního zabezpečení. 

V takovém okamžiku by se dotyčný musel spolehnout na jiné formy pomoci, jako například již zmiňované dávky v hmotné nouzi, které by pravděpodobně pobíral již v době, než dosáhl věku potřebného pro odchod do starobního důchodu.

Dlouhodobě nezaměstnaní se musí spolehnout na jiné formy pomoci

Pokud by nepracoval skutečně nikdy, situace by byla velmi náročná. „V případě, že osoba nějakou, byť krátkou dobu pojištění či náhradní dobu pojištění získala, nicméně neměla příjmy, ze kterých by se důchod dal vyměřit, nebo tyto příjmy byly velmi nízké, použije se ustanovení o minimální výši důchodu,“ uvedla Jana Buraňová. 

V takovém případě mu bude vyměřen minimální důchod, který pro rok 2024 činí 5170 korun. Pokud nedosáhl alespoň minimální doby náhradního pojištění, tedy v součtu alespoň jeden rok, bude se muset spolehnout již jen na pomoc v hmotné nouzi neboli lidově „sociální dávky“ a doplatek na bydlení. 

Jednorázově je také možné požádat o okamžitou pomoc v hmotné nouzi. Na tuto dávku nevzniká nárok automaticky a je třeba si o ni zažádat na Úřadu práce v místě bydliště. Pracovníci poté rozhodnou, zda se podle jejich názoru skutečně nacházíte v náhlé nouzi, a poté vám dávku přiznají. Využívá se například v případech náhlé ztráty bydlení, v situacích, kdy vás postihne živelná katastrofa jako například požár a podobně. Částka není pevně stanovená, ale může dosahovat až čtyřicetinásobku částky životního minima jednotlivce, tedy 194 400 Kč.