Vědec rozluštil 3500 let starý návod na vymítání duchů: Důležité je najít mu milenku
Kurátor Britského muzea Irving Finkel se zabýval výzkumem 3500 let starých hliněných destiček, které byly nalezeny v Babylonu. Podařilo se mu rozluštit jejich obsah a s překvapením zjistil, že se zabývají vymýtáním zlých duchů.
Tabulky samotné přitom byly ve sbírkách Britského muzea již od 19. století. Byly ale neúplné a také velmi malé (měly velikost lidské dlaně) , takže až do nedávné doby jim nikdo nevěnoval pozornost. Vlastně se vůbec nevědělo, o čem tabulky pojednávají.
Dvě postavy na tabulce
To změnil právě až Irving Finkel, který shromažďoval podklady pro svou novou knihu o historii duchů. „Najednou mě napadla otázka, jak se na tuto problematiku dívali v Mezopotámii. Vytáhl jsem tabulku, rozsvítil lampičku a nevěřil jsem vlastním očím. Pod speciálním úhlem světla se objevila kresba zachycující dvě postavy,“ říká pro server livescience Finkel.
Duchovi je třeba najít ženu
Výjev, který na destičce spatřil, znázorňoval fousatého muže, kterého na provaze vede tlustá žena. Výjev byl doprovázen nápisy, které Finkel rozluštil. Onen muž znázorňoval zlého ducha. Nápis to říkal jasně, pokud se chcete zbavit zlého ducha, který sídlí ve vašem domě, najděte mu milenku. Ta ho pak odvede do podsvětí.
Nedívej se za sebe!
Problém je, že samozřejmě nemohlo jít o lidskou ženu, celé vymýtání duchů v babylonských domácnostech měli na starosti speciální vymítači. Jim ostatně byla tabulka určená především. Radilo se v ní, aby exorcista vytvořil hliněné sošky muže a ženy, připravil si dvě nádoby s pivem a brzy ráno v domě postiženého pronesl speciální formuli vzývajícího boha Slunce a spravedlnosti Šamaše. Duch měl poté vstoupit do jedné z figurek. Poslední věta z textu na tabulce pak říká jasně: „Nedívej se za sebe!“
Návod pro vymítače
Je tedy zřejmé, že tabulka byla určená vymítačům, kterým radila, jak postupovat, pokud si je někdo najal, aby zbavili domácnost zlého ducha. V babylonské společnosti šlo o poměrně běžnou záležitost, lidé na existenci duchů věřili a exorcisté měli stále dost práce. Byli také váženými osobami a samozřejmě si za své služby nechávali královsky zaplatit.
Duchové hráli v Babylonu velkou roli
V Babylonu měli duchové zesnulých významnou roli i po smrti. Pokud se odebrali do říše zesnulých, bylo všechno v pořádku, ale pokud duch měl nevyřízené účty s někým z živých, mohl se rozhodnout zůstat a různě se mu mstít. Babyloňané navíc věřili, že duch mrtvého může odejít do záhrobí pouze, pokud dotyčný zemřel ve své zemi. Jenže obchodníci na cestách nebo třeba vojáci v bitvách měli často smůlu, že zemřeli mimo svůj domov. V takovém případě jejich duše bloudily po světě. Příbuzní vydávali nemalé prostředky za vymítače a svaté muže, aby jim duchy z ciziny přivedli a tím jim umožnili poklidné spočinutí v říši mrtvých.
Místo Indiana Jonese spisovatel
Vraťme se ještě na chvilku k oné hliněné tabulce. Jde o přelomový artefakt z mnoha důvodů. Je potřeba si uvědomit, že těchto babylonských tabulek, které byly opravdu malinké. Britské muzeum vlastnilo tisíce těchto babylonských tabulek. Už jen jejich katalogizace zabrala obrovské množství času. Finkel už měl přitom tuto konkrétní tabulku jednou v ruce, ale nijak do hloubky jí neprozkoumal, protože byla zcela evidentně nekompletní. Rozluštit nápisy psané klínovým písmem je poměrně složité a zabere to mnoho času.
Finkel tedy jen při rychlém průzkumu zjistil, že tabulka se nějak týká posmrtného života. Kdyby se nerozhodl napsat onu knihu, zřejmě by se k ní nikdy nevrátil. Teprve později navíc zjistil, že tabulka obsahuje onen obrázek ducha, který je vůbec nejstarším vyobrazením ducha v lidských dějinách. Dá se říci, že tento přelomový objev nemá na svědomí žádný Indiana Jones, který by někde hledal prastaré artefakty, ale spisovatel, který hledal podklady pro knihu.
Zdroje: 100+1.cz, livescience.com
[seznam-ads id="63251"] [seznam-ads id="63250"] [seznam-ads id="64854"] [seznam-ads id="64868"]
