Změny v mozku po 6 měsících pobytu ve vesmíru představují rizika zejména pro zrak

Během dlouhodobých vesmírných misí se lidský mozek přizpůsobuje mikrogravitaci tím, že rozšiřuje dutiny s mozkomíšním mokem kolem krevních cév, což zvyšuje riziko poruch zraku, píše server ANSA.

Ukazuje to analýza snímků magnetické rezonance přibližně 40 astronautů z NASA, Evropské kosmické agentury (ESA) a Ruska (Roskosmos), kterou zveřejnil mezinárodní tým odborníků v časopise Americké akademie věd (Pnas).

Vědci vyhodnotili snímky mozku pořízené magnetickou rezonancí astronautů před jejich odletem na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) a po jejich návratu na Zemi po šestiměsíčním pobytu na oběžné dráze.

Mezi 24 zkoumanými astronauty NASA se u osmi z nich vyvinul takzvaný neurookulární syndrom spojený s kosmickým letem (SANS), který spočívá v řadě strukturálních změn v mozku a očích. Postihuje přibližně 50 % astronautů, kteří absolvují dlouhodobý pobyt (šest a více měsíců) na Mezinárodní vesmírné stanici. Hlavním příznakem je změněné vidění s vadami především na blízko (hypermetropie), méně častým příznakem jsou bolesti hlavy. Obvykle se tento stav objeví během letu do vesmíru a normalizuje se po návratu na Zemi, ale bohužel se vyskytly i případy s trvalými změnami.

Studie MRI snímků astronautů NASA postižených SANS odhalila zvýšený objem perivaskulárních prostor v bílé hmotě mozku, a to jak před letem, tak po něm. Toto zjištění naznačuje, že hromadění tekutiny může zvyšovat riziko vzniku neurookulárního syndromu s možnými důsledky pro zrak.

Zdroj: Ansa.it