Zahalení Slunce prachem z Měsíce jako jedno z řešení globálního oteplování Země

Země se otepluje, přestože sluneční energie zůstává poměrně stabilní. Předpokládá se, že v příštích několika desetiletích vzroste teplota o více než 1,5 stupně Celsia. Podle nejhorších scénářů by teplota měla vzrůst o více než 2 a dokonce 3 stupně. Astrofyzici mají překvapivý způsob, jak blokovat sluneční záření, píše server CNET.

V posledních několika letech se mluví o kontroverzním řešení této situace: proč neztlumit Slunce? V novém článku, který byl zveřejněn v časopise PLOS Climate, se vědci zabývají scénáři, které by měly chránit Zemi před slunečními paprsky tím, že by ve vesmíru ukládaly reflexní částice – prach. Pomocí počítačových simulací zjistili, že jednou z možností je využít měsíční prach. Odpálit ho z povrchu Měsíce do vesmíru a zajistit dočasné ztlumení naší domovské hvězdy.

„Vytváření planet zahrnuje srážky a my jsme se z výzkumů dozvěděli, že poměrně malé množství prachu může zachytit světlo hvězd. To nás přimělo přemýšlet o prachu jako o způsobu, jak ztlumit Slunce,“ řekl Ben Bromley, teoretický astrofyzik z univerzity v Utahu.

Poznamenává, že za předpokladu, kdy by se ho podařilo dostat do vesmíru, by v podstatě fungoval tak, že by snižoval sluneční záření a blokoval asi 1 až 2 % světla. Vědci tedy vytvořili simulace, které ukázaly, že nejslibnější strategií je vypouštění měsíčních zrn z Měsíce směrem k tzv. Lagrangeovu libračnímu bodu L1, který leží asi 1 500 000 km od Země přímo mezi Sluncem a Zemí.

„Měsíční prach vynikal ze dvou důvodů, zaprvé dokáže poměrně účinně odrážet sluneční světlo a zadruhé se ukázalo, že nejúčinnější velikost zrn je nejhojnější na povrchu Měsíce. Pokud se nám podaří dostat infrastrukturu na měsíční povrch, vypouštění prachu odtud je mnohem snazší díky slabší gravitaci Měsíce ve srovnání se Zemí,“ řekl Bromley.

Co se ale stane, až bude prach ve vesmíru? Simulace naštěstí ukázaly, že zrnka prachu nakonec nespadnou zpět na Zemi. Namísto toho budou unášena směrem od Slunce na cestu do nekonečné tmy.

Toto řešení není jediným návrhem slunečního štítu ve vesmíru, který byl navržen. Např. tým vědců z MIT přišel s myšlenkou „vesmírných bublin„. Myšlenka je přesně taková, jak zní: vytvořit ve vesmíru na úrovni bodu L1 plovoucí bubliny, které by odrážely dopadající sluneční světlo. Tento proces by byl vratný.

Všechny tyto metody mají jednu nevýhodu: nebudou realizovány dostatečně rychle, aby zastavily současný nárůst teploty, avšak „pokud se dostaneme do bodu, kdy bude ztlumení Slunce pro Zemi nutným krokem, měl by být měsíční prach prozkoumán jako možnost, a to i přes technologické problémy,“ doplňuje Bromley.

Zdroj: cnet.com, mit.edu, attheu.utah.edu, journals.plos.org, redakce