Vědci tvrdí, že brzké ranní vstávání může znamenat mít v sobě geny neandrtálců

Vědecký svět nedávno přišel s fascinující teorií, která překládá tradiční pojetí „ranního ptáčete“ do úplně nového kontextu. Podle nejnovějších výzkumů není opakem noční sovy ranní ptáče, ale spíše neandrtálec. Tato zvláštní spojitost byla odhalena díky pečlivé analýze kousků neandertálské DNA, které jsou stále přítomné v genomech moderních lidí, píše portál IFL Science.

Neandrtálské DNA a cirkadiánní geny

Studie zdůrazňuje, že mnohé z těchto genetických fragmentů ovlivňují cirkadiánní geny moderních lidí. Tyto geny mají tendenci zvyšovat sklon k ranní aktivitě. To ale neznamená, že lidé s ranními návyky jsou „méně vyvinutí“. Spíše naopak, je to považováno za evoluční výhodu.

Evoluční adaptace a světlo

Evoluce lidí v tropické Africe, kde byla délka dne v průměru 12 hodin, znamenala jiné adaptační strategie než v severnějších oblastech, kde jsou zimní dny kratší. Právě zde bylo výhodné začít sbírat potravu hned, jakmile se objevilo dostatek světla.

Neandrtálci a homo sapiens

V době, kdy se anatomicky moderní lidé před asi 70 000 lety vydávali z Afriky, byli v Evropě a Asii již neandrtálci a denisované. Tyto druhy vyvinuly některé genetické specializace, včetně adaptace na kratší zimní dny. Když se homo sapiens objevil, přenesl si od neandrtálců mnoho genetických vlastností, včetně těch, které ovlivňují naše cirkadiánní rytmy.

Světlo a evoluce

Ve vyšších zeměpisných šířkách se ukázalo být výhodné mít flexibilnější biologické hodiny. Schopnost rychle se přizpůsobovat sezónním výkyvům úrovně světla byla klíčovou adaptací pro přežití.

Další kroky ve výzkumu

Vědci plánují rozšířit své analýzy na rozmanitější populace a zkoumat další potenciálně adaptivní znaky. Tento výzkum přináší nový pohled na to, jak se naše genetické dědictví projevuje v našem každodenním chování.

Studie byla publikována v časopise Genome Biology and Evolution a otevírá nové cesty pro pochopení komplexního vztahu mezi naším genetickým dědictvím a životními návyky.

Zdroj: IFL Science