Ukrajinci a spotřeba dělostřeleckých granátů. Až 250 000 kusů měsíčně a tím to nekončí
Válka na Ukrajině spotřebovává obrovské množství dělostřelecké munice, jejíž objem evropský obranný průmysl nezažil od nejtemnějších dob studené války. Zde je přehled toho, co bylo dosud na Ukrajinu dodáno.
Na Ukrajinu v současné době přichází skutečná řeka munice z celého světa, a to jak pro postsovětské systémy, tak pro zařízení dodávaná NATO. Do první kategorie patří zásoby postsovětského vybavení, které mají v držení země na východním křídle NATO, a místní nová produkce mimo jiné z Polska, České republiky a především Bulharska. Nedávno se k seznamu dodavatelů připojilo i silně proruské Srbsko, které darovalo tisíce raket pro systémy BM-21 Grad.
Kromě toho západní země organizují dodávky z tak exotických směrů, jako je Pákistán a Súdán. Ukrajinci dokonce používají munici z Íránu ze dvou zdrojů. Jedním jsou dodávky íránských zbraní zabavených námořnictvy zemí NATO pro hutijské povstalce v Jemenu, sestávající z ručních zbraní, minometů, a druhým jsou třetí země. Ta mohla nakoupit dělostřeleckou munici přímo od Íránu a poté ji darovat nebo přeprodat Ukrajině, jak uvádí web Grid.
Druhou kategorií jsou systémy ráže 155 mm podle standardů NATO, kterých je v SZU (ukrajinské ozbrojené síly) stále více. V průměru Ukrajinci v posledních měsících spotřebovali 110 000 dělostřeleckých granátů této ráže. Pro srovnání, Rusové byli schopni spotřebovat až 440 000 střel měsíčně, ale tato intenzita se v posledních měsících snížila kvůli problémům s dodávkami munice, jak píše server CSIS.
Primární dělostřelecká munice ráže 155 mm z Evropy
Ukrajinské potřeby výrazně převyšují kapacity výrobců dělostřelecké munice z Evropy, kteří budou muset zvýšit své výrobní kapacity (to je jedna z priorit Francie). Z nových dodávek Ukrajina zaznamenala například úsporné dělostřelecké granáty typu DM121 nebo OFd MKM se zadním vývrtem, které jsou schopny bojovat s cíli na vzdálenost maximálně 25 km u systémů s děly ráže 39 (M109 nebo TRF1) nebo kolem 31 km u dělostřelectva s děly ráže 52 (AHS Krab nebo PzH 2000).
Jedná se o jednoduchou munici, jejíž přesnost na příkladu DM121 z koncernu Rheinmetall má způsobit, že 85 % střel vypálených na vzdálenost ~30 km dopadne na plochu o velikosti fotbalového hřiště. Náklady na jednu střelu v rámci kontraktu pro německou armádu na rok 2019 činily 3406 eur za kus, v přepočtu cca 81 700 Kč.
Druhým typem spatřeným na Ukrajině byla rovněž německá rodina střel Rheinmetall Assegai, konkrétně M1711A1 s plynovým generátorem. Tyto střely se díky plynovému generátoru umístěnému ve spodní části střely vyznačují zvýšeným dostřelem, a to pro změnu až na téměř 31 km u děl ráže 39 a až na 40 km u děl ráže 52. Plynový generátor zde nezajišťuje pohon, ale plyny vznikající při jeho spalování výrazně snižují odpor dna střely.
Specializovaná a experimentální munice
Poslední kategorií je moderní dělostřelecká protitanková munice schopná samostatně prohledávat prostor a ničit zjištěnou obrněnou techniku. Zde Francie a Německo dodaly střely Bonus a SMArt 155. Ty jsou založeny na vložení dvou inteligentních submunic obsahujících sadu senzorů a hlavici EFP (Explosively Formed Projectile) do dělostřeleckého granátu.
Princip činnosti je následující: dělostřelecký granát po odpálení vypustí nad danou oblast dvě substřely, které na příkladu střely Bonus prohledají pomocí infračerveného senzoru a lidaru oblast o rozloze až 32 000 metrů čtverečních. Po zjištění cílů typu tanků nebo obrněných vozidel se na ně autonomně zaměří a odpálí nad nimi explozivně vytvořený penetrátor.
Ten je díky svému principu fungování necitlivý na reaktivní pancíř a dokáže prorazit přibližně 140 mm pancéřové oceli, což je dost na to, aby prorazil jakýkoli strop čela. Pokud nejsou cíle detekovány, je submunice konstruována tak, aby se sama zničila. Z hlediska dosahu může SMArt 155 střílet na cíle na vzdálenost 22/28 km postupně a Bonus na vzdálenost 27/35 km, jak píše web Military Today.
Ukrajina rovněž obdržela skromnou sérii experimentální podkaliberní zbraně Vulcano 155 GLR od společnosti Leonardo, která může střílet na cíle na vzdálenost 55 nebo 70/80 km v závislosti na délce zbraně. V současnosti se jedná o dělostřelecké granáty s nejdelším dostřelem, ale je to za cenu menší bojové hlavice než u klasického granátu této ráže. Ta však může pracovat v několika režimech včetně detonace ve vzduchu a její účinnost je dostatečná vzhledem k chybě zásahu kruhové střely, která je menší než pět metrů.
Lze spekulovat, že v příštích měsících může na Ukrajinu dorazit další munice z Evropy, ale je nepravděpodobné, že by to bylo 250 000 kusů měsíčně, protože rozšíření výrobních linek trvá roky.
Zdroj: redakce – autorský text, csis.org, grid.news, Wikipedia, military-today.com