Srdcervoucí příběh Lajky a její jednosměrné cesty na oběžnou dráhu

S bušícím srdcem a zrychleným dechem vyletěla Lajka raketou na oběžnou dráhu Země, dva tisíce kilometrů nad moskevskými ulicemi, které znala. Přehřátá, stísněná, vyděšená a pravděpodobně hladová fena položila život za svou zemi a nedobrovolně tak splnila sebevražednou misi, píše server Smithsonian.

Ačkoli je tento příběh smutný, zatoulaná směs huskyho a špice se zapsala do historie jako první živý tvor, který obletěl Zemi. V průběhu desetiletí si drobná průkopnice opakovaně našla nový život v populární kultuře dlouho po své smrti a ohnivém zániku sovětské lodi Sputnik 2, která před 65lety narazila do zemské atmosféry.

Sovětští inženýři naplánovali Sputnik 2 narychlo poté, co premiér Nikita Chruščov požádal o let, který by se uskutečnil 7. listopadu 1957, v den 40. výročí ruské bolševické revoluce. S využitím poznatků z bezpilotního a neřízeného Sputniku 1 týmy rychle pracovaly na stavbě lodi, jejíž součástí by

• 

l i přetlakový prostor pro psa. Sputnik 1 se zapsal do historie, když se 4. října 1957 stal prvním, člověkem vyrobeným objektem na oběžné dráze Země. Její hmotnost byla jen asi půl tuny. Vypadala jako čtyřmetrová kapsle, měla několik komor pro vědecké přístroje, vysílačku, telemetrický systém, programový modul a systém pro udržování teploty a přívod vzduchu do kabiny.

Ale hlavně to byla první vesmírná loď, na jejíž palubě bylo živé zvíře. Pes Lajka. Tento start byl připravován velmi naléhavě, protože sovětský vůdce Chruščov si chtěl po vypuštění prvního Sputniku co nejvíce užít z úspěchu sovětského kosmického programu. Let Lajky měl odpovědět na základní otázku, zda může živý tvor přežít na oběžné dráze Země ve stavu beztíže.

Proč zrovna pes?

Když se vědci rozhodovali, jaké zvíře je pro lety do vesmíru nejvhodnější, vybrali psa. Důvod je celkem prostý. Psi jsou skromní tvorové a dají se vycvičit. Američané si vybrali opice, ale v SSSR chtěli mít co do činění s docela obyčejnými zvířaty, a tak zvolili psy. Přesně řečeno Lajka nebyla prvním živým tvorem ve vesmíru, předtím SSSR vyslal několik raket do výšky několika set kilometrů, které se pak vrátily s kapslí na padáku se psy uvnitř.

Výběr kandidáta

Sověti se zaměřovali na fenky, protože byly menší a učenlivější. Počáteční testy zjišťovaly poslušnost a pasivitu. Nakonec psí finalisté žili v malých přetlakových kapslích několik dní a pak i týdnů. Lékaři také zjišťovali jejich reakce na změny tlaku vzduchu a na hlasité zvuky, které doprovázely start. Vybavili psí kandidáty hygienickým zařízením připojeným k pánevní oblasti. Psům se zařízení nelíbilo, a aby je nemuseli používat, někteří zadržovali výkaly i po požití projímadel. Někteří se však přizpůsobili.

Nakonec tým vybral jako psího kosmonauta Sputniku 2 klidnou Kudrjavku, Mukhu a jako záložního psa Albinu. Kudrjavka, představená veřejnosti prostřednictvím rádia štěkala a později se jí začalo říkat Lajka, česky doslova Štěkačka. Objevily se zvěsti, že Albina, která dokonce testovala různé systémy kosmické lodi na Zemi, Lajku překonala, ale protože nedávno porodila štěňata a zřejmě získala náklonnost svých ošetřovatelů, nehrozil Albině osudný let. Méně fotogenická fenka Mukha se stala technickým pilotem, který testoval různé systémy kosmické lodi.

• 

Sovětští lékaři se rozhodli pro smrt Lajky, ale nebyli zcela bezcitní. Jeden z jejích chovatelů, Vladimir Jazdovskij, vzal tříletou Lajku krátce před letem k sobě domů, protože chtěl pro psa udělat něco hezkého. Vědci očekávali, že Lajka po sedmi dnech ve vesmíru zemře na nedostatek kyslíku, bezbolestnou smrtí během 15 sekund.

Přípravy

Již na kosmodromu Bajkonur byla fenka Lajka každý den na několik hodin usazena do kontejneru, aby si zvykla na automatické krmení, skafandr a nošení elektrod. Kombinéza psa byla ke kontejneru připevněna malými ocelovými lany. Jejich délka umožňovala psovi určitý pohyb. Na konci těchto kabelů byly umístěny senzory, které měly otestovat, jak se pes bude pohybovat v prostoru. Lékaři oba psy operovali a do jejich těl zabudovali lékařské přístroje, které monitorovaly srdeční impulsy, frekvenci dýchání, krevní tlak a tělesný pohyb.

• 

Několik hodin před startem Lajku umístili do hermeticky uzavřené kabiny v lodi Sputnik-2. Avšak pouhou hodinu před startem technici a biologové porušili pravidla a kabinu otevřeli, aby se pes mohl naposledy nakrmit. Její kontejner na Sputniku měl také podavač vody, ale lidé na Zemi chtěli udělat něco dobrého pro psa, který navždy odchází ze Země.

• 

Den D

Dne 3. listopadu v 5:30 ráno loď odstartovala, přičemž přetížení dosahovalo pětinásobku normální gravitace. Hluk a tlak při letu Lajku vyděsily. Její srdeční tep se prudce zvýšil na trojnásobek normální frekvence a frekvence dechu se zčtyřnásobila. Na oběžnou dráhu se dostala živá, Zemi obletěla za přibližně 103 minut. Bohužel ztráta tepelného štítu způsobila, že teplota v modulu nečekaně vzrostla, což si vybralo na psovi svou daň. Zemřela brzy po startu, prozradil v roce 1993 ruský lékař a trenér vesmírných psů Oleg Gazenko. Teplota uvnitř kosmické lodi po čtvrtém obletu zaznamenala přes 90 stupňů. Nedalo se očekávat, že by přežila více než jeden nebo dva oblety. Bez svého pasažéra pokračoval Sputnik 2 v obíhání po dobu pěti měsíců.

Sovětský svaz tvrdil, že Lajka stále žije

Během letu i po něm Sovětský svaz udržoval fikci, že Lajka přežila několik dní. Oficiální dokumenty byly zfalšované. Sovětské vysílání až do 12. listopadu tvrdilo, že Lajka žije. Deník New York Times dokonce informoval, že by se mohla zachránit. Sovětská média však po devíti dnech jasně uváděla, že Lajka zemřela.

• 

Využití zvířat při testování kosmických letů bylo pro přípravu kosmických letů nezbytné. Byly věci, které nemohli určit na základě limitů lidských zkušeností při letech ve velkých výškách. Vědci skutečně nevěděli, jak dezorientující bude kosmický let pro člověka nebo zda astronaut či kosmonaut dokáže nadále racionálně fungovat.

Bohužel pro Lajku, i kdyby vše fungovalo perfektně a měla štěstí na dostatek jídla, vody a kyslíku, zemřela by, když by kosmická loď po 2 570 obletech znovu vstoupila do atmosféry. Ironií je, že let, který Lajce sliboval jistou smrt, byl zároveň důkazem, že se ve vesmíru dá žít.

Zdroj: smithsonianmag.com, englishrussia.com