Solární geoinženýrství: Vědci chtějí odrážet sluneční paprsky, aby zachránili planetu před globálním oteplováním
Lidstvo si v boji proti globálnímu oteplování vede tak špatně, že stále více vědců navrhuje, abychom zvážili odraz slunečních paprsků do vesmíru. Odpůrci tvrdí, že rizika jsou příliš velká a že takové kontroverzní řešení není nutné.
V roce 1988 vystoupil James Hansen v americkém Senátu. Tento vědec z NASA varoval před katastrofálními důsledky dalších lidských emisí skleníkových plynů. Vysvětlil, že by to vedlo k destabilizaci zemského klimatu a ohrožení budoucnosti našeho druhu.
Byl to jeden z nejdůležitějších hlasů, který upozornil na rostoucí problém globálního oteplování. Ačkoli tvrzení otevřelo většině lidem oči, změnilo to jen málo: o 35 let později jsou emise skleníkových plynů o více než polovinu vyšší a v roce 2022 dosáhly rekordních hodnot. Směřujeme ke globální katastrofě a děláme jen málo pro to, abychom trajektorii změnili. Proto se ve vědeckém světě objevuje stále kontroverznější požadavek: musíme zvážit solární geoinženýrství.
Budeme odrážet paprsky do vesmíru?
Otevřený dopis na toto téma podepsalo více než 90 vědců z Evropy, Kanady a USA, včetně již zmíněného Jamese Hansena. Kromě bývalého vědce NASA výzvu podepsali mimo jiné i zástupci Harvardovy univerzity, Kolumbijské univerzity a MIT (Massachusettského technologického institutu).
Navrhují, abychom pečlivě prozkoumali, jaký dopad by mělo tzv. řízení slunečního záření (SRM) na klima a životní prostředí na Zemi. Existují různé potenciální „zásahy“, které by bylo možné provést, například zesvětlení mraků, aby lépe odrážely sluneční paprsky. Jak však uvádí server The Guardian, nejpravděpodobnější možností je rozprašování aerosolových částic do atmosféry.
Nechceme, ale musíme
Klimatologové trvají na tom, že lidstvo musí udělat vše pro to, aby omezilo globální oteplování na 1,5 °C nebo v nejhorším případě na 2 °C. Překročení této hranice by mohlo spustit procesy, které výrazně urychlí změnu klimatu a přinesou nám následky, s nimiž se možná nebudeme schopni vyrovnat. Tyto cíle jsou však s každým dalším rokem stále méně dosažitelné a stále více představují teoretickou výzvu. Dosud jsme Zemi oteplili přibližně o 1,2 °C, což má za následek stále častější sucha, vlny veder, tropické bouře a další extrémy. V příštím desetiletí můžeme překročit hranici 1,5 stupně Celsia a v dalším desetiletí 2 stupně Celsia přibližně v polovině století.
Autoři dopisu vysvětlují, že solární geoinženýrství by nemělo být prioritou. Klíčové je snížit emise skleníkových plynů, tedy změnit způsob výroby elektřiny, cestování nebo produkce potravin. Problémem je, že výzvy ke změně v tomto ohledu často zůstávají nevyslyšeny a narážejí na značný odpor: ať už ze strany vlád, velkých podniků nebo části společnosti. Proto se odrážení slunečních paprsků zpět do vesmíru stává řešením, o kterém je třeba přinejmenším začít vážně uvažovat.
Geoinženýrství do jisté míry již probíhá: některé země každoročně vyčleňují miliardy dolarů na „nasazování“ mraků v době sucha. Vystřelováním jodidu stříbrného dochází k reakci, která zvyšuje pravděpodobnost srážek. Zatímco tato metoda je rovněž považována za velmi kontroverzní, odrážení slunečních paprsků do vesmíru je mnohem větší kalibr.
Proto nechybí hlasy, které tvrdí, že rizika jsou příliš velká a že navrhovaná řešení nejsou nutná. Některé vlády již připravují potenciální rezoluci, která by na Valném shromáždění OSN zakázala solární geoinženýrství, jak uvádí server Inside Climate News. Jedním z lídrů takového kroku by mohlo být Mexiko, které nedávno zakázalo podobné praktiky doma.
Proti takovému opatření se staví i řada vědců: dopis vyzývající k mezinárodní dohodě o nepoužívání SRM podepsalo více než 400 vědců z celého světa. Nasazení solárního geoinženýrství v planetárním měřítku nelze spravedlivě a efektivně řídit v současném systému mezinárodních institucí.
Atraktivní myšlenka pro znečišťovatele
„Myšlenka, že můžeme převzít kontrolu nad globálním termostatem a snížit úroveň teploty na požadovaný stav, byla vědeckou komunitou opakovaně vyvrácena. Je to však velmi atraktivní myšlenka pro velké znečišťovatele a vlády, které nechtějí investovat do radikální změny systému, která je tak naléhavě potřebná,“ řekla Lili Fuhrová z Centra pro mezinárodní právo životního prostředí.
Řešení pro snížení emisí skleníkových plynů jsou dobře známá a realizovatelná v masovém měřítku. Patří mezi ně čisté zdroje energie, rozvoj hromadné dopravy, udržitelnější a zdravější stravování. Důležité je, že by přinesla mnohem širší výhody než jen bezpečné klima: od lepšího lidského zdraví přes čistší vzduch a bezpečnější ulice až po miliony nových pracovních míst. Změny v tomto směru však prohrávají se zájmy mnoha politiků nebo velkých podniků, které od nich lidi dále odrazují.
Zdroj: redakce, theguardian.com, insideclimatenews.org