Šimpanzi umí mluvit, tvrdí vědci po přezkoumání starých záběrů

Šimpanzi jsou biologicky schopni mluvit jednoduchými slovy podobnými lidským. Staré záběry šimpanzů vychovávaných lidmi potvrzují, že lidoopi umí říkat „máma“.

Mnoho vědců se domnívá, že jediná věc, která odlišuje člověka od našich příbuzných primátů, je naše jedinečná schopnost mluvit. Nový výzkum však naznačuje, že Planeta opic by mohla být za rohem, protože vědci tvrdí, že šimpanzi přece jen umí mluvit. Mezinárodní tým vědců prozkoumal záběry šimpanzů, kteří byli vychováváni lidmi v podmínkách, které by dnes byly považovány za neetické. Analýza tohoto záznamu natočeného v roce 1962 naznačuje, že šimpanzi jsou schopni říkat jednoduchá lidská slova, jako je například „máma“. Tento objev by mohl vyvrátit staré předpoklady o psychologii opic a ukázat, že nervové „obvody“ jazyka se vyvinuly dříve, než se dosud předpokládalo, píše deník Daily Mail.

Otázka, zda jsou opice schopné řeči, rozděluje generace vědců. Snad proto, že řeč je důležitá pro naše chápání toho, co dělá člověka jedinečným, si obě strany debaty získaly silné zastánce. Od roku 1900 tato debata vyvrcholila sérií extrémně neetických pokusů, při nichž se lidé pokoušeli vychovávat šimpanze jako lidi. Vědci se například odvolávají na případ Keitha a Catherine Hayesových, kteří v roce 1947 adoptovali šimpanze, aby ho vychovali. Manželé později tvrdili, že šimpanz, kterého pojmenovali Viki, se naučil jednoduchá slova jako „máma“, „hrnek“ a „nahoru“. Z těchto raných pokusů se však dochovalo jen velmi málo přímých důkazů a vzhledem k traumatizujícímu odloučení šimpanzů od rodiny byly výsledky z velké části odmítnuty.

Jsou nebo nejsou schopny řeči?

V článku publikovaném v časopise Scientific Reports vědci tvrdí, že nedostatek analýz těchto starších případů vedl k přesvědčení, že opice nejsou schopny řeči. Vedoucí autor Dr. Axel Ekström z Královského technologického institutu KTH ve Švédsku pro MailOnline uvedl: „V neurovědách se již několik let objevuje myšlenka, že by je mohla brzdit šimpanzí mozková kůra.“ Základní myšlenka, kterou vysvětluje doktor Ekström, spočívá v tom, že u lidí se překrývá oblast mozku zodpovědná za pohyb čelistí a oblast, která ovládá hlasivky. „Vycházeli jsme z toho, že toto překrývání odemyká slabičnou řeč, jakou vídáme u kojenců („ba-ba-ba“) a která ve vývoji přechází do řeči dospělých,“ říká doktor Ekström. Takzvaná „Kuypers-Jürgensova hypotéza“ pak předpokládá, že jelikož šimpanzi tento přesah nemají, nemohou jednoduše vytvářet řeč tak, jako člověk. Dr. Ekström se domnívá, že při zpětném zkoumání starých záběrů šimpanzů, kteří byli vychováváni v blízkosti lidí, nalezl se svými kolegy dobré důkazy proti této myšlence.

Experiment se šimpanzi

Konkrétně vědci objevili dvě videa šimpanzů, kteří podle všeho umějí říkat „máma“. První z nich ukazuje šimpanze jménem Johnny, který žil v Suncoast Primate Sanctuary v Palm Harboru na Floridě. V komentářích k videu původní autor napsal: „Johnny všem říkal máma. Bylo to úžasné zvíře a dožil se 63 let.“ Druhé video ukazuje ukázku z filmu s názvem „A teď si to poslechněte! Italové představili mluvícího šimpanze“, který byl uveden v roce 1962 v rámci série filmových týdeníků společnosti Universal Studios. V klipu šimpanzici jménem Renata poklepe ošetřovatel na bradu a zřejmě ji vyzve, aby řekla něco, co zní jako „máma“.

Aby vědci ověřili, zda se tyto výroky blíží lidským slovům, navrhli online poslechový experiment. Šimpanzí výroky byly smíchány s klipy lidí, u nichž byla diagnostikována Parkinsonova choroba. Účastníkům bylo sděleno, že všechny klipy pocházejí od mluvčích s diagnostikovanou patologií řeči, a byli požádáni, aby foneticky zapsali zvuky, které slyšeli. Výzkumníci zjistili, že většina účastníků se shodla na tom, že Johnny a Renata říkají „mama“. Zatímco Renatiny vokály byly obecně zřetelnější, velký počet účastníků stále zaznamenával, že Johnny vydává zvuk obsahující hlásku „a“.

Mohou rozumět smyslu slovu „máma“?

Vědci tvrdí, že to je jasný důkaz toho, že šimpanzi skutečně mají „spojení“ čelistí a hlasivek, které je nutné k vytvoření slabičné řeči se souhláskami a samohláskami. Dr. Ekström říká: „Z toho plyne závěr, že buď není kortikální překrývání rozhodující, nebo že ho mají i šimpanzi.“ Vědci však také upozorňují, že se pravděpodobně nedočkáme mluvících šimpanzů, které byste mohli znát z filmu Planeta opic. I když šimpanzi mají správný typ mozku, který jim umožňuje učit se nové zvuky, jejich jazyk je dlouhý a plochý, což jim ztěžuje přechod mezi jednotlivými zvuky řeči. Je také podstatný rozdíl mezi učením se slyšet a opakovat zvuky a učením se mluvit jazykem. Dr. Ekström říká, že jeho práce ukazuje, že šimpanzi mají tuto schopnost, známou jako „vokální učení“. Ale dodává: „V našem případě neexistuje žádný důkaz, že by šimpanzi rozuměli smyslu slova „mama“. Jsme si vědomi, že se neptali na svou „mámu“ nebo někoho neoslovovali „mami“. Jednalo se totiž o zvuky, které pro nás nesou hluboký symbolický význam, ale nezdá se, že by si toho šimpanzi byli vědomi.“

Zdroj: Daily Mail