Po srážce s asteroidem mohou trosky NASA směřovat k Zemi
Dne 26. září 2022 se sonda NASA DART (Double Asteroids Redirect Test) srazila s Dimorphosem, malým měsíčkem obíhajícím kolem větší planetky Didymos. Mise přitom úspěšně demonstrovala navrhovanou strategii pro odklon potenciálně nebezpečných asteroidů (PHA) – metodu kinetického nárazu.
V říjnu 2026 se mise ESA Hera setká se systémem dvojitého asteroidu a provede podrobný průzkum Dimorphosu po dopadu, aby bylo zajištěno, že tuto metodu planetární obrany bude možné v budoucnu zopakovat. Kinetická metoda by sice mohla úspěšně vychýlit asteroidy tak, aby neohrožovaly planetu Zemi, mohla by však také vytvořit úlomky, které by mohly zasáhnout Zemi a další nebeská tělesa. píše portál sciencealert
Stanou se centimetrové úlomky naší hrozbou?
V nedávné studii se mezinárodní tým vědců zabýval tím, že tento nárazový test představuje také příležitost pozorovat, jak by tyto úlomky mohly jednoho dne zasáhnout planetu Zemi a Mars v podobě meteorů. Po provedení řady dynamických simulací dospěli k závěru, že by výtrysky asteroidu mohly dosáhnout Marsu a soustavy Země-Měsíc během deseti let. Výzkumný tým vedl Dr. Eloy Peña-Asensio, výzkumný pracovník skupiny DART (Deep-space Astrodynamics Research and Technology) na Polytechnickém institutu v Miláně. K němu se připojili kolegové z Barcelonské autonomní univerzity, Institutu kosmických věd (ICE-CSIS), který je součástí Španělské národní rady pro výzkum, Katalánského institutu kosmických studií (IEEC) a Evropské kosmické agentury (ESA). Článek, který podrobně popisuje jejich zjištění, se nedávno objevil na internetu a byl přijat k publikaci v časopise The Planetary Science Journal.
Peña-Asensio a jeho kolegové při své studii vycházeli z dat získaných pomocí družice LICIACube (Light Italian CubeSat for Imaging of Asteroids), která doprovázela misi DART a byla svědkem kinetického dopadového testu. Tato data umožnila týmu omezit počáteční podmínky výtrysku, včetně jeho trajektorií a rychlostí – od několika desítek metrů za sekundu až po přibližně 500 m/s (1800 km/h; 1120 mph). Tým poté využil superpočítače v NASA NAIF (Navigation and Ancillary Information Facility) k simulaci toho, co se z výtrysku stane. Tyto simulace sledovaly 3 miliony částic vzniklých při srážce mise DART s Dimorfem.
„LICIACube poskytla zásadní údaje o tvaru a směru kuželu výtrysku bezprostředně po srážce. V naší simulaci se velikost částic pohybovala od 10 centimetrů do 30 mikrometrů, přičemž spodní rozmezí představuje nejmenší velikosti, které jsou schopny vytvořit meteory pozorovatelné na Zemi pomocí současné technologie. Horní rozsah byl omezen skutečností, že byly pozorovány pouze vyvržené úlomky centimetrové velikosti.“
— Dr. Eloy Peña-Asensio, výzkumný pracovník skupiny DART
Jejich výsledky naznačují, že některé z těchto částic by se na planetu Zemi a Mars dostaly během deseti nebo více let, v závislosti na tom, jak rychle by se po dopadu pohybovaly. Například částice vyvržené rychlostí nižší než 500 m/s by mohly na Mars dorazit přibližně za 13 let, zatímco částice vyvržené rychlostí vyšší než 1,5 km/s (5 400 km/h; 3 355 mph) by mohly na Zemi dorazit již za 7 let. Jejich simulace však ukázaly, že pravděpodobně potrvá až 30 let, než bude nějaký z těchto výtrysků pozorován na Zemi.
„Na základě prvních pozorování se však očekává, že tyto rychlejší částice budou příliš malé na to, aby vytvořily viditelné meteory,“ řekl Peña-Asensio. Přesto budou probíhající pozorovací kampaně meteorů rozhodující pro určení, zda DART vytvořil nový (a lidmi vytvořený) meteorický déšť: Dimorfidy. Poslední slovo budou mít meteorické pozorovací kampaně v příštích desetiletích. „Pokud tyto vyvržené úlomky Dimorfosu dopadnou na Zemi, nebudou představovat žádné riziko. Jejich malé rozměry a vysoká rychlost způsobí, že se v atmosféře rozpadnou a vytvoří na obloze krásný světelný pruh.“ dodává.
Mohou se objevit marťanské meteority
Peña-Asensio a jeho kolegové rovněž poznamenávají, že budoucí pozorovací mise na Marsu budou mít příležitost být svědky marťanských meteorů, když úlomky Didymosu shoří v jeho atmosféře. Do té doby jejich studie poskytla potenciální charakteristiky, které budou mít tyto a všechny budoucí meteory hořící v naší atmosféře. Patří mezi ně směr, rychlost a roční období, kdy k nám dorazí, což umožní případné Dimorfidy jasně identifikovat. To je část toho, co činí misi DART a její doprovodné mise jedinečnými.
Kromě ověření klíčové strategie planetární obrany poskytl DART také příležitost modelovat, jak by se výtrysky způsobené dopady, mohly jednoho dne dostat na Zemi a další tělesa ve Sluneční soustavě.
„Jedinečným aspektem mise DART je to, že se jedná o řízený impaktní experiment, tj. impakt, u kterého jsou přesně známy vlastnosti impaktoru (velikost, tvar, hmotnost, rychlost). Díky misi Hera budeme také dobře znát vlastnosti cíle, včetně vlastností místa dopadu DART. Údaje o ejekci pocházejí z LICIACube a pozemských pozorování po dopadu. Pravděpodobně neexistuje žádný jiný impakt v planetárním měřítku s takovým množstvím informací o impaktoru, cíli a vzniku a raném vývoji ejekce. To nám umožňuje testovat a zlepšovat naše modely a zákony škálování impaktního procesu a vývoje ejekce. Tato data poskytují vstupní údaje (umístění zdroje, velikost a rozložení rychlostí), které používají modely vývoje ejekce.“
— Michael Küppers, projektový vědecký pracovník mise ESA Hera
Zdroj: sciencealert