Ozónová vrstva se zotavuje, ale úroveň oxidu uhličitého neustále stoupá

K zlepšení stavu ozonové vrstvy přispělo zastavení nežádoucí cirkulace v částech atmosféry.

Už je to 30 let, co se na světě zakázaly chemikálie, které škodí naší ozonové vrstvě a zároveň zapříčinily nežádoucí změny v cirkulaci atmosféry po celé jižní polokouli.

Nedávno vědci zjistili, že tyto změny se zastavili a dokonce může dojít i ke zlepšení. Zásluhou je Montrealský protokol – mezinárodní smlouva, která zakázala používání chemikálií, ničících ozónovou vrstvu.

Ozonová díra byla objevena v roce 1985 a pravidelně se každé jaro tvořila v atmosféře, vysoko nad Antarktidou. Pokles ozonu znamená ochlazení vzduchu, posílení větrů v polárních oblastech a ovlivňuje větry v nejspodnější části zemské atmosféry. Nejvážnějším problémem však byla změna větrů v suchých, tropických oblastech.

Předchozí studie spojovaly změnu atmosféry ke změnám na jižní polokouli, zejména dešťům v Jižní Americe, východní Africe a Austrálii. Montrealský protokol, jak již bylo řečeno, zakázal používání látek ničících ozon. Kolem roku 2000 začala koncentrace těchto chemikálií ve stratosféře klesat a ozonová díra se začala pomalu dávat dohromady. Rovněž došlo ke změnám v atmosférické cirkulaci.

Použitím počítačových simulací vědci zjistili, že zastavení cirkulace větrů nemůže být způsobeny změnami ve větrech samotných. Následně izolovali vlivy ozonové vrstvy a skleníkových plynů do samostatných vrstev.

Ukázalo se, že emise oxidu uhličitého pokračují v rozšiřování povrchové cirkulace blíže k pólům, ale pouze změny v ozonové vrstvě dokáží vysvětlit zastavení zaběhnutých vzorců. Vědci však tvrdí, že zatímco se ozonová vrstva zotavuje, úroveň oxidu uhličitého neustále stoupá a díky tomu je budoucnost stále nejasná.

Co je to ozonová vrstva?
Ozonová vrstva je část stratosféry, která se nachází ve výšce přibližně 25 až 35 kilometrů nad povrchem Země. Je velmi důležitou pro život na Zemi, chrání ji totiž před ultrafialovým zářením.