Obří planeta obíhající kolem mrtvé hvězdy ukazuje, co se může stát, až naše Slunce vyhasne

Objev vzdálené planety podobné Jupiteru, která obíhá kolem mrtvé hvězdy, podle nového výzkumu ukazuje, co se může stát v naší sluneční soustavě, až Slunce za přibližně 5 miliard let zanikne, píše server Space.

Tato neobvyklá dvojice byla objevena ve vzdálenosti 6 500 světelných let od nás, poblíž středu naší galaxie Mléčné dráhy. Tato plynná obří exoplaneta s hmotností podobnou hmotnosti Jupiteru obíhá kolem bílého trpaslíka.

Bílý trpaslík je to, co zůstane po hvězdě podobné Slunci, která během svého vývoje nabobtná na červeného obra. Rudí obři spalují své vodíkové palivo a expandují, přičemž pohlcují všechny planety v jejich blízkosti. Poté, co hvězda ztratí svou atmosféru, zůstane jen zhroucené jádro – bílý trpaslík. Tento pozůstatek, obvykle o velikosti Země, pokračuje v ochlazování po miliardy let.

Nález neporušené planety obíhající kolem bílého trpaslíka vyvolává otázky, jak přežila vývoj hvězdy v bílého trpaslíka. Pozorováním systému se vědcům podařilo zjistit, že planeta a hvězda vznikly přibližně ve stejnou dobu a planeta přežila zánik hvězdy. Planeta se nachází asi 2,8 AU od hvězdy. AU neboli astronomická jednotka je vzdálenost mezi Zemí a Sluncem, tedy 148 milionů kilometrů.

Dříve se vědci domnívali, že planety plynných obrů musí být mnohem dále, aby přežily smrt hvězdy podobné Slunci.
Výsledky ukazují, že planety mohou přežít tuto neuvěřitelně násilnou fázi hvězdného vývoje a podporují teorii, že více než polovina bílých trpaslíků má pravděpodobně podobné planety, které kolem nich obíhají.

Bílí trpaslíci a budoucnost Země

Až se naše Slunce za miliardy let stane červeným obrem, pravděpodobně pohltí Merkur a Venuši a možná i Zemi. Budoucnost Země ale nemusí být tak růžová, protože je mnohem blíže ke Slunci. Pokud by se lidstvo chtělo přestěhovat na některý z měsíců Jupiteru nebo Saturnu dříve, než Slunce během své fáze červeného veleobra usmaží Zemi, stále bychom zůstali na oběžné dráze kolem Slunce, i když bychom se na teplo ze Slunce jako bílého trpaslíka nemohli dlouho spoléhat.

Planeta podobná Jupiteru byla již dříve objevena pomocí techniky zvané mikročočkování, která se používá k detekci studených planet, které jsou vzdálené od svých hvězd. Stejná technika může být použita k nalezení malých, slabých bílých trpaslíků. K mikročočkování dochází, když se hvězda v těsné blízkosti Země na krátkou dobu spojí se vzdálenější hvězdou. Gravitace bližší hvězdy působí jako zvětšovací čočka a zesiluje světlo vzdálenější hvězdy.

Zdroj: space.com