Mořské trávy jsou kouzelné. Vědci objevili, že se díky nim skrývá na dně moří obrovské množství cukru
Jediné kvetoucí rostliny rostoucí v moři jsou kouzelné mořské trávy. Jeden kilometr čtvereční ukládá téměř dvakrát více uhlíku než suchozemské lesy, a to dokonce 35krát rychleji. Díky tomu jsou mořské trávy jedním z nejúčinnějších globálních pohlcovačů oxidu uhličitého na Zemi.
Jak odhalila nová studie, ekosystémy mořských trav ponořené pod vlnami skrývají i obrovské zásoby cukru, o jehož existenci vědci dosud neměli tušení. Představte si, že je to takové množství, jako hruba 32 miliard plechovek sladké Coca-Coly.
Podle webu InterestingEngineering vědci z Ústavu Maxe Plancka pro mořskou mikrobiologii v německých Brémách zjistili, že mořské trávy uvolňují obrovské množství cukru do mořského dna, z kterého rostou, což je známé pod názvem rhizosféra. Pod mořskou trávou byly koncentrace cukru nečekaně nejméně 80krát vyšší, než bylo dosud naměřeno v ostatním mořském prostředí.
„Odhadujeme, že na celém světě se v rhizosféře mořských trav nachází 0,6 až 1,3 milionu tun cukru, především ve formě sacharózy,“ vysvětluje Manuel Liebeke, vedoucí výzkumné skupiny Metabolické interakce v Ústavu Maxe Plancka.
K tomu dochází proto, že mořské trávy produkují cukr během fotosyntézy. Většinu cukru, který tyto rostliny produkují, využívají pro svůj metabolismus a růst za průměrných světelných podmínek. Za zvýšených světelných podmínek, například v poledne nebo v létě, však rostliny vyprodukují více cukru, než dokážou uložit nebo využít, a přebytečná sacharóza se pak uvolňuje do rhizosféry.
Možná vás zajímá, proč se sacharóza ukládá do dna, místo aby ji spotřebovaly miliardy mikroorganismů v rhizosféře. Mikrobi přece cukr milují, protože je snadno stravitelný a plný energie. Nad touto otázkou si lámali hlavu i vědci, kteří stáli za touto studií.
„Uvědomili jsme si, že mořské trávy, stejně jako mnoho jiných rostlin, uvolňují do svých sedimentů fenolové sloučeniny. V našich pokusech jsme mikroorganismům v rhizosféře mořské trávy přidávali fenolické látky izolované z mořské trávy a skutečně se spotřebovalo mnohem méně sacharózy ve srovnání s případy, kdy fenolické látky nebyly přítomny,“ říká autorka studie Maggie Soginová.
Například červené víno, káva nebo ovoce jsou také plné fenolických látek, které jsou antimikrobiální a brzdí metabolismus většiny mikroorganismů.
Výzkum naznačuje, že pokud by sacharóza v rhizosféře mořských trav byla rozložena mikroby, do atmosféry by se celosvětově uvolnilo nejméně 1,54 milionu tun oxidu uhličitého. To zhruba odpovídá množství oxidu uhličitého, které vypustí 330 000 automobilů za rok.
A jak je to u mořských trav s ukládáním uhlíku? Nezasažené mořské trávy mohou ukládat uhlík po tisíciletí, zatímco deštné pralesy po desetiletí. Avšak v době, kdy se technický průmysl předhání v tom, jak využít klimatických změn a navrhnout řešení pro vysávání uhlíku z atmosféry, mořské trávy mizí alarmujícím tempem, přičemž v některých oblastech dosahuje jejich roční úbytek až sedmi procent. Tragické je, že až třetina světových mořských travin již možná zmizela.
Tato vědecká studie přispívá k pochopení jednoho z nejkritičtějších pobřežních biotopů na naší planetě a zdůrazňuje, jak důležité je tyto ekosystémy chránit.
Zdroj: interestingengineering.com