Hitlerova tajná zbraň. Němci postavili experimentální stíhačku Stealth

Hitlerovi konstruktéři vynalezli stíhačku s létajícími křídly, která se však nikdy nedostala do boje. Němci ale postavili její kopii, napsal web National Interest.

Společnost Northrop Grumman letos odhalila, že vyvíjí druhý stealth bombardér B-21 Raider, který by měl nahradit B-2 Spirit. První stíhačku s proudovým motorem však vyvinula dvojice německých bratrů ve službách nacistického Německa, které se diskutabilně přezdívá „Hitlerova stealth stíhačka“.

Hlavní motivací pro vznik proudového letounu ve tvaru netopýra však byla maximální rychlost a dolet. Walter Horten byl stíhacím esem německé Luftwaffe, který během bitvy o Británii zaznamenal sedm sestřelů jako pilot legendárního Adolfa Gallanda. Jeho bratr Reimar byl konstruktér letadel, který neměl formální letecké vzdělání. V mládí oba navrhli řadu inovativních bezocasých pilotovaných kluzáků.

V roce 1943 stanovil šéf Luftwaffe Herman Göring takzvanou specifikaci 3×1000 pro letadlo, které by dokázalo letět rychlostí tisíc kilometrů za hodinu a nést tisíc kilogramů pum s palivem, které by stačilo na ujetí tisíce kilometrů a zpět a přitom by si zachovalo třetinovou zásobu paliva pro použití v boji. Takové letadlo by mohlo zasáhnout cíle v Británii a zároveň uniknout stíhačům vyslaným k jeho zachycení.

Nové motory Německo potřebovalo

Je zřejmé, že nové proudové motory, které Německo vyvinulo, by byly pro letoun, který by dosahoval tak vysokých rychlostí, nezbytné. Proudové motory však velmi rychle spalovaly palivo, což znemožňovalo nálety na vzdálenější cíle. Nápad bratrů Hortenových spočíval v použití konstrukce létajícího křídla – letounu bez ocasu, který byl tak aerodynamicky čistý, že nevytvářel téměř žádný odpor. Takový drak by k dosažení vyšších rychlostí potřeboval menší výkon motorů, a proto by spotřeboval méně paliva.

Konstrukce létajícího křídla nebyla úplně nová myšlenka a používala se již dříve jak u kluzáků, tak u motorových letadel. Během druhé světové války vyvinul Northrop pro americkou armádu vlastní výkonný bombardér s létajícími křídly XB-35, který se však nepodařilo zavést do sériové výroby. Navzdory aerodynamickým výhodám měla letadla s létajícím křídlem kvůli absenci ocasu tendenci k nekontrolovatelným výkyvům a pádům.

V roce 2008 se společnost Northrop Grumman spojila s kanálem National Geographic a zrekonstruovala maketu Ho 229, kterou otestovala na radarový odraz a poté ji postavila proti simulaci britské radarové sítě Chain Home. Jejich zjištění nebyla nijak ohromující – létající křídla by byla detekována na vzdálenost 80 procent vzdálenosti standardního německého Bf. 109.

Zdroj: nationalinterest.org