Co vlastně dělá nadávky tak urážlivé? Vědci konečně znají odpověď
Nadávky jsou mocnou funkcí lidského jazyka. A to tak mocnou, že bychom je neměli říkat, alespoň ne ve slušné společnosti. Podle serveru The New York Times může být vhodně zvolená nadávka, vyřčená ve správný okamžik, použita ke zranění nebo urážce. Usnadňují vyjádření intenzivních emocí. Mohou nám dokonce pomoci lépe snášet bolest, jak ví každý, kdo vykřikl nadávku poté, co si narazil palec u nohy.
Proč jsou ale některá slova považována za tak sprostá, že cítíme potřebu je v televizi vypípávat a kárat děti za jejich používání? Podle nové studie v časopise Psychonomic Bulletin & Review, která analyzovala nadávky v různých jazycích, může způsob, jakým nadávky zní (nebo nezní), způsobit, že jsou pro lidské ucho urážlivé.
Jádrem studie je zásadní otázka v oblasti lingvistiky. Je jazyk náhodný? Podle zavedené konvence je vztah mezi zvukem slov a jejich významem obvykle náhodný. Někteří odborníci však tuto představu zpochybňují a tvrdí, že určité zvuky jsou „neodmyslitelně spojeny s určitými významy“, píší autoři studie Shiri Lev-Ari a Ryan McKay z Královské Hollowayské univerzity v Londýně. V mnoha jazycích například slovo pro nos pravděpodobně obsahuje nosový zvuk „n“.
Výzkum také ukázal, že v anglických nadávkách je vyšší podíl hlásek p, t a k. Lev-Ari a McKay si však kladou otázku, zda je to jen zvláštnost angličtiny?
Při hledání vzorů mezi nejsprostšími slovy na světě požádali vědci plynulé mluvčí pěti nepříbuzných jazyků (hebrejštiny, hindštiny, maďarštiny, korejštiny a ruštiny), aby vyjmenovali alespoň pět nejsprostších slov ve svém jazyce, s výjimkou rasových nadávek. Autoři studie nezjistili, že by se v těchto výrazech častěji vyskytovaly výše zmíněné hlásky. Pozorovali však, že slova v jejich souboru dat méně často obsahovala aproximanty – hlásky, které obsahují l, r, w a y, než by se dalo očekávat náhodou. Autoři se domnívají, že slova obsahující tyto hlásky mohou být méně „vhodná“ pro vyvolání urážky.
Výzkumníci dále najali 215 lidí, aby si poslechli dvojice slov v neznámém jazyce a označili, které z nich je nadávka. Účastníci nevěděli, že všechny dvojice slov jsou smyšlené, vytvořené autory studie tak, aby obsahovaly jedno slovo s aproximantou a jedno bez ní. Účastníci s větší pravděpodobností odhadli, že slova bez aproximant jsou nadávky.
V závěrečné fázi studie se výzkumníci zabývali zkomolenými nadávkami – variantami anglických nadávek, které jsou považovány za méně urážlivé, jako například „darn“ jako alternativa k „damn“. Aproximanty se objevovaly častěji ve zkomolených nadávkách než v samotných nadávkách, což opět naznačuje, že l, r, w a y nemají tak ostrý účinek jako jiné hlásky.
„Je možné, že aproximanty jsou zvukově symbolicky spojeny s klidem a spokojeností,“ píší Lev-Ari a McKay. “Proto se nehodí k tomu, aby vyvolávaly pohoršení.”
V každém případě vědci dospěli k závěru, že absence aproximant v expletivech naznačuje, že existuje univerzální vzorec nadávání – a pokud jde o slova, při kterých by se vaše babička červenala, hlásky jako l, r, w a y prostě nemají tu správnou sílu.
Zdroj: nytimes.com, redakce