Neuhodnete, jak poznáte kvalitní šunku v obchodě. Zaměřte se na tyto zvláštní proužky

Výběr kvalitní šunky je důležitý pro každého, kdo si chce dopřát lahodnou chuť a zároveň dbát na své zdraví. Šunka je oblíbenou součástí našeho jídelníčku, ať už jako součást snídaně, svačiny nebo hlavního jídla. Při nákupu však často stojíme před dilematem, jak poznat tu opravdu kvalitní.

Nekvalitní šunka totiž nejen že může zklamat naše chuťové pohárky, ale také obsahovat nežádoucí přísady a konzervanty, které našemu tělu rozhodně neprospívají. Navíc za nekvalitní šunku často zbytečně přeplácíme.

Existují však dva hlavní způsoby, jak se při výběru šunky zorientovat a vybrat tu nejlepší. Prvním z nich je důkladné prozkoumání obalu a informací na něm uvedených. Druhým způsobem je pak samotný vzhled šunky, konkrétně určité vizuální znaky, které kvalitu prozradí. Jedním z těchto znaků jsou i ony proužky, které na šunce můžeme zahlédnout.

Šunky se dělí do tří jakostních tříd

Jakostní třídy jsou: nejvyšší jakost, výběrová a standardní. Šunka nejvyšší jakosti musí obsahovat minimálně 89 % masa a 16 % čistých svalových bílkovin. Nesmí obsahovat žádná barviva, škroby ani vlákninu. Výběrová šunka má nižší požadavky – minimálně 72 % masa a 13 % čistých svalových bílkovin. Mohou se v ní vyskytovat přírodní zahušťovadla. Standardní šunka musí mít alespoň 55 % masa a 10 % čistých svalových bílkovin. Může obsahovat barviva, škroby i vlákninu.

Čisté svalové bílkoviny jsou důležitým ukazatelem kvality šunky. Jedná se o bílkoviny pocházející přímo ze svaloviny masa, nikoliv z jiných přidaných zdrojů. Čím vyšší je obsah čistých svalových bílkovin, tím více kvalitního masa šunka obsahuje a tím hodnotnější je z výživového hlediska.

Tyto pojmy by na kvalitní šunce být neměly

Při studování složení šunky na etiketě je třeba dávat pozor na skryté ingredience, které snižují její kvalitu. Patří mezi ně nadměrné množství vody, škroby, stabilizátory a barviva. Přírodní aditiva poznáte tak, že mají název (např. extrakt z rozmarýnu), zatímco umělá aditiva se označují E-kódy (např. E250 – dusitan sodný). Dusitany se používají jako konzervanty a fixátory barvy, ale ve vyšším množství mohou být zdraví škodlivé. Proto je lepší vybírat šunky s co nejnižším obsahem dusitanů nebo úplně bez nich. Obecně platí, že čím méně aditiv, tím lépe.

Důležité informace poskytuje i tabulka výživových hodnot. Kvalitní šunka by měla mít vysoký obsah bílkovin (ideálně nad 16 g na 100 g), nízký obsah tuku (pod 5 g na 100 g) a přiměřené množství soli (maximálně 1,5 g na 100 g).

Kvalitu poznáte podle těchto proužků

I když nám etiketa o šunce leccos napoví, definitivní test kvality proběhne až po rozbalení. Kvalitu šunky totiž prozradí i letmý pohled na plátky. Tím hlavním ukazatelem jsou tzv. proužky – dlouhá, celistvá svalová vlákna, která jsou jasně viditelná po naříznutí šunky. Proužky svědčí o tom, že šunka byla vyrobena z kvalitních celých kusů masa. Pokud jsou vlákna krátká, přerušovaná nebo dokonce zcela chybí a struktura je kašovitá až mazlavá, téměř jistě se jedná o nekvalitní kus z odřezků a separátu.

Barva kvalitní šunky by měla být světle růžová až narůžovělá. Pokud má šunka sytě růžovou až nepřirozeně zářivou barvu, je to známka přidaných barviv. Taková šunka může vypadat lákavě, ale ve skutečnosti jen maskuje nízký podíl masa a vysoký podíl náhražek. Obecně také platí, že čím méně tuku, tím lepší šunka. Určité malé množství tuku je přirozené a dodává šunce šťavnatost. Pokud je ale tuku hodně a vytváří velké kusy, jedná se o méně kvalitní výrobek.