Zapomenuté místo v Česku, které připomíná Toskánsko. Ideální podzimní výlet

Česká krajina mnohdy působí idylicky. Někdy má dokonce velkou podobnost s cizokrajnými lokalitami. Často jsou určité české regiony připodobňovány k Francii nebo vnitrozemí Itálie. Faktem je, že mají svoje velké kouzlo a patří mezi vyhledávané nejen zahraničními, ale také tuzemskými turisty. Pojďme se podívat do Toskánska na Moravě.

V Česku jsme dokonce přejali několik názvů, které mají evokovat zahraniční oblasti, například Česká Kanada nebo České Švýcarsko. Tyto názvy přitom vznikaly až mezi 18. a 20. stoletím.

Jaké české oblasti připomínají zahraničí?

Mezi nejznámější oblasti, která obsahuje název jiného státu, patří České Švýcarsko. Název tohoto národního parku byl odvozen od podobnosti s pískovcovou krajinou švýcarských Alp, a to už v 18. století, od kdy se České a sousední Saské Švýcarsko stalo oblíbeným místem pro výletníky.

Dalším zajímavým regionem je Česká Kanada, které se tak neříká náhodou. Přírodní park, který je jihozápadní součástí Českomoravské vrchoviny v okrese Jindřichova Hradce, dostal toto jméno od pražského novináře Jaroslava Arnošta Trpáka ve 30. letech 20. století, který měl zkušenost s cestami po Severní Americe. Krajina mu evokovala právě tuto zemi díky hlubokým lesům, které pokrývají velké množství kopců a do toho jsou zde rybníky, jezera a protékající řeky. Nejvyšším vrcholem je Studnice s výškou 722 metrů.

Třetím a velmi známým termínem je neoficiální označení krajiny v okolí Kyjova, Chřibů a Litenčické pahorkatiny. Říká se jí Moravské Toskánsko a svou oblibu získala díky fotografiím na internetu. Krajina je totiž převážně zemědělská, obsahuje drobné remízky, solitérní stromy v polích a kapličky nebo boží muka. V některých částech jsou samostatně stojící historické větrné mlýny. To vše v zajímavě zvlněné krajině, která vytváří fascinující hru s perspektivou, světlem a stíny.

V každém ročním období je krajina úplně jiná, ale vždy má své kouzlo. Hodně evokuje podobně zvlněnou a zemědělskou krajinu v Toskánsku. Ovšem je tu jeden drobný fakt. Na rozdíl od Toskánska tu prozatím nejsou vinohrady a neobjevují se tu ani středověká městečka na kopcích. Okolí Litenčic je navíc trochu více podobné francouzskému regionu Grand Est, který hraničí s Belgií, Lucemburskem a Německem.

Věděli jste, že v Česku existuje i Amazonie? Je to ta Moravská v povodí Moravy a Dyje v nově vzniklém CHKO Soutok. Území jedněch z nejvzácnějších a nejrozsáhlejších lužních lesů ve střední Evropě obsahuje značnou část slepých ramen a drobných říček, které se klikatí zarostlým lesním terénem, který v létě skutečně připomíná Amazonii. A to i díky ohromnému množství ptactva, které zde hnízdí.

Neméně známá je pak Moravská Sahara, která vznikala po desítkách tisíc let pomocí větrem navátého písku z okolí řeky Moravy. K rozšíření písečných dun do okolních borových lesů pak přispěla stavba železniční trati. Moravská Sahara se nachází mezi městy Bzenec a Hodonín.

Nejitalštější místo v Česku je na jižní Moravě

Jak jsme zmínili, aby krajina více připomínala Středomoří, je k tomu potřeba směsice vinic, kopců, nejlépe se skálami, které jsou rozpálené od slunečního svitu. Ten je obecně nejvyšší v nejjižnějších částech jižní Moravy. Tato kritéria splňuje jedna oblast, která je v celém Česku unikátní. Jedná se o Pálavu, přesněji Pavlovské vrchy a jejich bezprostřední okolí směrem k rakouské hranici. Pálava se nad krajinu klene se svými strmými skálami, jakoby do krajiny ani nepatřila. V okolí se totiž nenachází žádný jiný kopec, kromě Děvína, který má výšku 550 m n.m.

Že je Pálava srovnávána s Itálií, to není žádná náhoda. O Pálavě jako o Itálii, kterou na Moravu přenesl sám Bůh, se zmiňuje český básník Jan Skácel. Další podobnost s Itálii se nachází v historickém faktu, že právě oblast Pálavy osídlily římské legie za vlády císaře Marca Aurelia. Dokonce nechybělo mnoho a mohla být velká část Moravy až po Olomouc součástí Římské říše jako provincie Markomania.

A byli to právě Římané, kdo na jižní Moravě začal s pěstováním vinné révy, která se v průběhu dalších staletí stala zdejším symbolem prosluněné krajiny. Zdejší vápencové kopce pak vypadají jako skály u mořského pobřeží, zejména po vybudování umělé vodní nádrže Nové Mlýny. Ta se stala takovým mělkým mořem Jihomoravského kraje, u kterého vznikají hotely, penziony, vinařství, ale také kempy, přístaviště a v brzké budoucnosti v blízkosti Pasohlávek i lázeňský areál.

Těsně pod skalnatými vrcholy najdeme teplomilné stepy a malá vinařská městečka jako je Klentnice nebo Pavlov. V Pavlově také najdeme unikátní archeologické muzeum, které vypadá jako betonová jeskyně lovců mamutů. A to díky bohatým nálezům této dříve hustě obydlené části rozsáhlých lužních lesů a bažin, které se na místě nádrže ještě v druhé polovině 20. století nacházely.

A právě bažiny, lužní lesy, okolí řeky Dyje a okolní vodní plochy také mnohdy evokují Itálii, konkrétně Benátsko. Když projíždíte po silnici přes Nové Mlýny, je to jako projíždět přes Benátskou lagunu.

Pálava plná turistů

Pálava s jejím hlavním centrem, historickým městečkem Mikulov (kde se nachází i hrobka Ditrichštejnů v italském stylu), tvoří zásadní turistický region, který nemalou měrou přispívá k bohatství jižní Moravy. Hned vedle Chráněné krajinné oblasti Pálava se nachází další rozsáhlá turistická krajina, Lednicko-valtický areál. I v něm bychom našli kousek římské říše, a to v podobě klasicistních a empírových staveb, tzv. salet uprostřed lesů a na kopcích mezi obcemi Lednice a Valtice, které byly rodovými a reprezentativními sídly významné šlechtické rodiny Lichtenštejnů. Ať už je to Apollonův chrám, Rybniční zámeček nebo chrám Tři Grácie nad Lednickými rybníky, vždy z nich uvidíte západ slunce nad Pálavou.

Tento kraj vypadá téměř idylicky. Turisté si tu užijí spoustu historie, skvostné přírody, ale také gastronomických zážitků, především díky ochutnávce lokálních vín.

Region má ale i své stinné stránky. Tím je tzv. overturismus. Už jen fakt, že samotný zámek v Lednici navštíví každoročně přes 300 000 návštěvníků a celý Lednicko-valtický areál až 1 milion lidí, kteří se zde mísí s místními obyvateli této hustě osídlené oblasti, je fascinující. Region je ideální pro cyklistiku, ovšem zdejší infrastruktura na to není příliš připravená – například chybí dostatečné parkování pro automobily a autobusy.

V hlavní turistické sezóně, která zde trvá od začátku června do konce září (poslední významnou akcí je Pálavské vinobraní), se může stát, že tu zažijete občas spíše nervy než příjemné chvíle. Proto turistům z Česka doporučujeme Pálavu navštívit i mimo sezónu, ale ideálně v době, kdy jsou ještě místní podniky otevřené. Nejlepším měsícem je tedy květen, začátek června a konec září, případně říjen, pokud je hezké počasí. Případně si na letní sezónu dostatečně dopředu zarezervujte nejen ubytování, ale také místa v restauracích a vstupy na památky.

Zdroje: idnes, breclavsky.denik, unesco-czech, irozhlas, kudyznudy