Na dovolené na Slovensku jsem odmítla pozdravit v obchodě. Za 2 hodiny jsem utíkala přes hranice do Česka

Stalo se vám někdy, že jste se v zahraničí dostali do sporu s místními? Takové situace jsou častější, než by se mohlo zdát. Člověk snadno zapomene, že každá země má své zvyky a pravidla, nebo prostě narazí na národ, který k tomu našemu nemá právě nejvřelejší vztah. Často pak vznikají zbytečné konflikty jen kvůli nedorozumění.

Jako nejbližší příklad můžeme uvést Slovensko. Češi a Slováci mají společnou historii a velmi blízké vztahy, ale občas se mezi nimi objeví i rivalita a tendence svalovat vinu jeden na druhého.

Na co si dát před odjezdem do zahraničí pozor

Nezdá se to, ale každý národ, byť nežije tak daleko od nás, může mít svá specifika, která jsou dána zákony, ale také sociálními, kulturními a náboženskými odlišnostmi. Před každou cestou je tedy vhodné se o život v daném státě trochu zajímat, aby nedošlo k nepříjemným situacím. Většinou si místní jen budou kroutit hlavou, ale někdy může dojít ke slovnímu a fyzickému konfliktu.

Co si o daném státě zjistit:

• Pozdravy a jazyková zdvořilost: zda je v pořádku polibek na tvář, kdo komu podává ruku, pokud vůbec, zda je v některé z arabských zemích zakázáno zdravit ženy a pro jistotu se naučte alespoň základní fráze v místním jazyce (pozdravení, poděkování, prosba, omluva).
• Zvyky u stolu: v některých státech jižní Evropy se připravte na několikachodové večeře, téměř žádné rychlovky, jak jsme zvyklí v Česku, Italové jsou pak hákliví například na to, kdy se má pít cappuccino (a pro jistotu si zjistěte, jaké jsou místní názvy pro kávu, protože české piccolo, ani presso neznají nikde na světě).
• Oblékání: někde vás nepustí do kostela v kraťasech a nátělníku, ženy bez zahalených ramen a pozor byste si měli dávat i na oděv v arabských zemích, včetně oblíbeného Egypta.
• Fotografování: v některých městech a zemích je zakázáno fotografovat státní budovy, ale také policii a armádu (armádu nesmíte fotografovat v italské Neapoli, ale ani v celém Egyptě).
• Vnímání času: typické je to při cestování na jih Evropy, kdy se turisté musí vypořádat s úplně jiným vnímáním času a tím pádem i života, zejména kvůli známé siestě.

Pro zjištění informací lze využít různé cestovatelské blogy na internetu, ale také knižní cestovatelské příručky, které obsahují i zajímavé tipy, historická fakta a základní slovníček.

Pro oficiální informace, zejména kvůli bezpečnostní situaci a kontaktům na české ambasády, doporučujeme sledovat web Ministerstva zahraničních věcí a registrovat se v dobrovolném systému Drozd.

Příběh ze Slovenska

Představte si, že vám vaše známá vypráví o situaci, která se jí nestala v exotických zemích, na Korsice nebo v Albánii, ale u našich sousedů na Slovensku: „Když jsem projížděla jednou vesnicí, jen jsem zapomněla pozdravit v obchodě a prodavačka i s místními se do mě pustili, že jsem typická Češka, která si o sobě myslí něco víc. Bylo to tak nepříjemné, že jsem zase sedla do auta a raději jela co nejrychleji zpátky domů. Za dvě hodiny jsem s úlevou přejížděla hranice.“

Zdál by se vám takový příběh neuvěřitelný? Není důvod si myslet, že by to nebyla pravda. Obyvatelé malých obcí, kde se všichni znají a kde upoutá pozornost každý turista, mohou někdy člověku dát zřetelně najevo, že se jim jeho chování nelíbí. Proč by ale zrovna Slováci měli problém s Čechy?

Taková nevraživost může vycházet ze společné historie, ale i odlišných životních podmínek a zkušeností. Česko v podstatě vždy patřilo mezi hospodářsky vyspělejší zemi, včetně obrovských kulturních i sportovních úspěchů. Do našeho společného státu se navíc propisovala centralizace moci do Prahy, kdy Bratislava hrála druhé housle. Proto se na nás někteří obyvatelé Slovenska mohou dívat jako na sousedy, kteří se nad ně povyšují.

Jde samozřejmě většinou o omyl, který vychází z nejasné představy o jednotlivých národech a jejich sounáležitosti. Nicméně nepozdravení v obchodě může být pro jednotlivce, ať už je jakéhokoliv etnika a vyznání, urážkou nebo ukázkou povýšení.

Proto i při cestách po slovenských a českých vesnicích doporučujeme držet se základního kodexu chování, který je typický pro většinu Evropy. Úcta a respekt jsou cestou ke zdárné komunikaci obou stran.

Zdroje: mzv.gov, drozd.mzv.gov, seznamzpravy