V Tutanchamonově hrobce vědci našli záhadný předmět nepozemského původu. Nález přepisuje učebnice

Egypt nás fascinuje už po tisíciletí. Pyramidy, záhadné chrámy, artefakty a jména králů, která se nesou jako ozvěna věků. Každá další generace archeologů si klade stejnou otázku: Co ještě ukrývají hrobky faraonů? I když už se zdálo, že Tutanchamonova hrobka nemá čím překvapit, svět vědy nedávno ohromil objev, který přepisuje učebnice. Mezi všemi těmi zlatými rakvemi, vozy, maskami a soškami ležel nenápadný předmět. Zbraň, která není z tohoto světa.

Tutanchamonovo jméno dnes zná snad každý. Ve skutečnosti to byl mladý král, který vládl pouhých deset let, a to ještě od dětských let. Narodil se kolem roku 1342 př. n. l. jako syn faraona Achnatona, známého reformátora egyptského náboženství. Nevládl dlouho, přesto je jeho život fascinující. Na trůn usedl ve věku osmi nebo devíti let, podle tradice se oženil se svou nevlastní sestrou a zemřel zřejmě ještě dřív, než stačil dospět. Příčinu smrti obklopuje mlha spekulací. Mohla za ní nehoda, zranění nebo možná dědičná choroba.

Kdo byl Tutanchamon a proč je jeho hrobka výjimečná

A přesto je právě Tutanchamon jedním z nejslavnějších egyptských vládců. Paradoxně za to vděčí až objevu své hrobky v roce 1922. Britský archeolog Howard Carter tehdy v Údolí králů odhalil téměř neporušený hrob, doslova nabitý poklady, jaké si předtím nikdo nedokázal představit. Právě skutečnost, že byla hrobka nedotčená vykradači, umožnila nahlédnout do rituálů, každodennosti i víry starověkých Egypťanů lépe než kdy dřív.

Poklady faraonovy hrobky: zlato, masky a záhadná dýka

V hrobce označené jako KV62 našli archeologové přes pět tisíc předmětů. Zlatá posmrtná maska, která se stala symbolem egyptského umění, je tím nejslavnějším. Dále se tam našly rakve, šperky, lůžka, sošky, oděvy, vozíky, nádoby, kosmetické potřeby, dokonce i pokrmy a víno pro posmrtný život. Ale mezi tím vším něco zaujalo Carterovu pozornost zvlášť: dvě dýky položené těsně u mumifikovaného těla mladého krále.

První byla zlatá, na tom by nebylo nic divného. Ale druhá, ta, která spočinula přes faraonovo pravé stehno, byla na první pohled z jiného materiálu. Čepel byla železná, což bylo v té době extrémně vzácné.

Tutanchamonova dýka: záhada, která vzdorovala desetiletí

Po dlouhá léta byla dýka záhadou. Chemické analýzy nebyly možné, dýku nebylo možné poškodit. To se změnilo až s pokrokem v nedestruktivních vědeckých metodách. Moderní rentgenová fluorescenční spektrometrie konečně umožnila podívat se dýce pod kůži, aniž by musela být zničena. Výsledek byl šokující. Analýza kovu ukázala na velmi neobvyklé složení: 11 % niklu a podstatné množství kobaltu. To jsou hodnoty, které se na Zemi v přírodním železe prakticky nevyskytují, zato je dobře známe z meteoritů.

Kombinace vysokého obsahu niklu a kobaltu je jasným podpisem vesmírného původu, potvrzeným porovnáním se známými meteority nalezenými na území Egypta. Vědci konkrétně zmiňují meteorit Kharga, který dopadl 240 kilometrů západně od Alexandrie. Jeho chemické složení odpovídá právě železu použitému na Tutanchamonovu dýku. Mimochodem, Egypťané už tehdy věděli, že železo padá z nebe, měli pro něj dokonce vlastní hieroglyf. A skutečně, železné předměty té doby byly tak cenné, že jejich hodnota překonávala i zlato.

Jak dýka vypadá a proč je tak vzácná

Dýka není jen obyčejná zbraň, je to šperk, umělecký předmět a zároveň technologická kuriozita. Čepel je precizně opracovaná. Rukojeť je zlatá, zdobená motivem lilií a peří, zakončená křišťálem. Pochva je také zlacená a nese šakalí motivy. Vše je zpracováno na úrovni, která předběhla svou dobu o staletí.

Otázka, kdo dýku vyrobil, zůstává nezodpovězena. Nové výzkumy ukazují na možnost, že se nejedná o práci egyptských řemeslníků, ale spíš zručného kováře z říše Mitanni na území dnešní severní Sýrie a Turecka. Dopis z Amarny, který se dochoval z té doby, zmiňuje, že mitannský král věnoval faraonovu dědečkovi železnou dýku se zlatým jílcem. Železo z meteoritů se tedy vnímalo jako královský dar, a důkaz prestiže.

Meteority byly považovány za vesmírný dar faraonům

Ačkoliv se může zdát, že „dýka z vesmíru“ je senzační objev, ve skutečnosti Egypťané používali meteoritické železo i na další předměty, i když jen pro ty nejvýše postavené. Bylo ho málo, bylo vzácné a mělo mystický význam. Mělo jít o materiál seslaný bohy. Z meteoritu vznikly nejen dýky, ale například i šperky. Na pohřebišti u Nilu byly nalezeny železné korálky, jejichž stáří přesahuje 5000 let. Ani jeden však nedosáhl pověsti Tutanchamonovy dýky.

Zajímavé je, že meteoritické železo zpracovávali i jiné civilizace, například Chetité a obyvatelé Mitanni byli průkopníky technologie zpracování kovu už před rokem 1400 př. n. l. Ovšem v Egyptě, kde byla většina železa dovezená a dražší než zlato, byla každá podobná dýka opravdovým pokladem.

Rituály, kletba a poslední tajemství Tutanchamona

Dýka při pohřebních rituálech sehrála zásadní roli, především při tzv. obřadu Otevírání úst. Během tohoto rituálu se měl mrtvý znovu „probudit“ k věčnému životu. Kněz, nebo nástupce panovníka, se dýkou dotkl jeho úst a očí, a tím symbolicky umožnil faraonovi v posmrtném světě opět mluvit, jíst, vidět i pohybovat se.

Kromě dýky hrobka vydala stovky dalších unikátních předmětů. Zlaté rakve, zlatá maska, sochy bohů, vozy i osobní předměty. Přesto na Tutanchamona padl stín tajemné kletby faraonů, která měla postihnout každého, kdo poruší klid panovníka. Žádný nápis v hrobce o tom sice nehovoří, ale série úmrtí v okruhu objevitelů dala vzniknout legendě, která přetrvává dodnes.

Tutanchamon, záhada, která žije dál

Dnes je Tutanchamonova hrobka jedním z nejnavštěvovanějších míst v Egyptě. Jeho zlatá maska i vesmírná dýka jsou chloubou Egyptského muzea v Káhiře. Každý další vědecký pokrok ukazuje, že historie není nikdy zcela jasná. Dýka, která ležela přes stehno mladého krále, dokazuje, že Egypťané nejen snili o hvězdách, ale že hvězdný prach měli skutečně ve svých rukou.